V sobotu večer dohrál semifinále na challengeru na Guadeloupe. "Přímá linka do Paříže mi cestu trochu ulehčila," přiznal. Z tamního letiště Orly se musel dopravit na letiště Charlese de Gaulla - a čekat na let do Prahy. V české metropoli stihl přestup s odřenýma ušima. "Za pět minut zavírali, tak jsem běžel i s taškama, abych to stihl."
V Moskvě měl jeho let do kazašské metropole zpoždění. "Takže jsem přijel v sedm ráno." Po 23 hodinách. V Astaně bylo úterý...
Hned dopoledne už trénoval v místní hale. "Chtěl jsem. Zvyknout si, unavit se."
Zatímco on létal v oblacích, kamarádi mu v Praze zabalili antukové boty a zimní oblečení, které přibalili k zavazadlům jeho spoluhráčů. Přesun z tropického podnebí do končící kazašské zimy tak Lukáše Rosola nijak nezasáhl. "Jak hodně cestujeme, jsem zvyklý."
Ani změna tvrdého povrchu na antukový mu nedělá potíže. "Nevadí mi, zvyknu si za den, za dva. A takhle pomalý kurt mi vyhovuje. Vzadu je malinko děravý, ale do víkendu to určitě bude stoprocentní. Jenže časový posun jedenácti hodin posun je nejhorší. "Kvůli spánku." Zatím se mu prý v Astaně spí dobře.
Za sebou má úspěšný týden, semifinále na challengeru v Guadeloupe mu dodalo sebevědomí. Únavu z náročného programu necítí. "Ze zápasů určitě ne."
Ani myšlenka na možný post české daviscupové jedničky ho nebudí. "Vždycky se snažím být ready na všechny tři dny."
Přitom teprve v únoru ve Švýcarsku poprvé nastoupil v daviscupovém utkání za nerozhodnutého stavu. Na Wawrinku sice nestačil, ale zkušenosti mu v Astaně můžou pomoct. "Každý zápas naživo s horším nebo dobrým soupeřem, ať do něj jde člověk jako outsider, nebo favorit, pomůže. Věřím, že tady to bude lepší," vyprávěl 63. tenista světa.
Má jen jedno přání: zvládnout na pomalé kazašské antuce zápasy rychleji než ve Švýcarsku. Na pocity po sedmihodinové čtyřhře po boku Tomáše Berdycha si občas vzpomene. "Na antuce se zápasy vždycky prodlouží, ale ve čtyřhře doufám, že už o moc ne."
Momentálně mu stačí cestovatelské "rekordy".
