"Že jsme bronz nezískaly doma, samozřejmě mrzelo, ale aspoň jsme zažily něco jiného," komentovala úspěšné rozuzlení dramatické série trenérka hradeckého družstva Romana Ptáčková, která se na tomto postu podepsala už pod druhý bronzový úspěch hradeckého ženského basketbalu.
Možná o to byla oslava spontánnější, dospět k ní na hřišti soupeře je přece jen těžší.
Hlavně mě těší podpora našich fanoušků. Do Brna jich dorazilo možná padesát a vytvořili skvělou atmosféru, bylo příjemné to s nimi poté oslavit.
Jely jste do Brna na Valosun po neproměněném domácím mečbolu, jak těžký byl poslední zápas?
Hlavně dlouho hodně vyrovnaný. Bylo to podle mě typické důležité utkání, v němž hraje velkou roli psychika, to, kdo nervy zvládne líp. Možná i proto bylo opatrnější.
Před poslední čtvrtinou jste vedly o jediný bod. Co podle vás nakonec rozhodlo?
Asi naše zkušenosti, které hráčky měly z loňské sezony. Také tehdy se všechny zápasy nevyvíjely v náš prospěch, ale nakonec jsme sérii zvládly.
Co jste řešily před poslední desetiminutovkou, která měla rozhodnout nejen o tomto utkání, ale prakticky o celé sezoně?
To je v každém zápase stejné. Řeší se hlavně taktické věci, zjednodušeně řečeno, jak co zahrát.
Valosun měl asi trochu výhodu, když vám vzal na vašem hřišti mečbol a rozhodující utkání hrál doma. V čem jste ho předčily?
Myslím si, že se mu stalo to, co nám právě v tom čtvrtém utkání doma. Měl stejně jako my před týdnem velké očekávání, a pak to najednou na hřišti asi nešlo podle jeho představ.
Jste třetí nejlepší družstvo v republice podruhé za sebou. Přemýšlíte už teď, jak na tyto úspěchy navážete?
Tohle je hodně předčasné, zvlášť u mě. Po zápase v Brně jsem měla jediný den dovolené a už jsem nastoupila k reprezentační dvacítce. Teď budu mít několik týdnů práci s ní, pak začnu řešit, jak dál.
