Marně letos usiloval o to, aby se mohl připravit alespoň na jeden desetiboj. Ani zimní pobyt v havajském teple mu nepomohl. Do Götzisu, na mítink, kde se stal světovým rekordmanem, už odjel jen jako host a radil tu "nové krvi", mladému Helceletovi. Omluvil se také z mítinku v Kladně. Zradila ho bolavá pata.
"Byl to důsledek spousty jiných problémů. Kdyby problémy byly v únosné míře jako dřív, chvíli bych ještě vydržel. Ale věk nezastavíš. Kdybych mohl, závodím daleko dýl. Mě to baví, vydržel bych, ale čas je neúprosný," uvědomil si.
"Připravoval jsem se hodně moc poctivě celý loňský rok. Zabrzdily mě pak problémy před mistrovstvím Evropy v Helsinkách, ale to mi moc nevadilo. Chtěl jsem hlavně tu olympiádu, připravoval jsem se na ni celý rok víc než na ty tři olympiády předtím. Do posledního týdne před Londýnem jsem věřil, než mě chytla ta pata, to vypadalo výborně. Pak přišlo jako už tolikrát zranění, a to mě hodilo o několik kroků dozadu. Po loňské sezoně jsem patu relativně doléčil a do poslední chvíle doufal, že se aspoň v Götzisu nebo na Kladně rozloučím. Což nevyšlo. Ta pata je asi největší problém, co jsem kdy měl. Tak jsem se rozhodl, že skončím jinak než desetibojem," řekl Šebrle.
Oficiální rozloučení s kariérou mu chystají organizátoři Zlaté tretry ve čtvrtek, tleskat mu bude 15 000 diváků.
Roman Šebrle byl prvním desetibojařem, který překonal bájnou hranici 9 000 bodů: výkonem 9 026 bodů vytvořil v Götzisu 2001 světový rekord, který mu vzal teprve po 11 letech Američan Ashton Eaton.
Na vrcholných atletických podnicích získal Šebrle celkem 18 medailí, z toho devět zlatých. V Aténách 2004 získal vavřín olympijského šampiona, v Ósace 2007 byl mistrem světa, dvakrát vyhrál letní mistrovství Evropy i halové mistrovství světa, třikrát dominoval na halovém šampionátu Evropy.
Letos oslaví 39. narozeniny. Už loni byl na hrách v Londýně nejstarším desetibojařem. Tehdy vzdal po první disciplíně - a začal chápat, že ani jeho tělo není nezničitelné.
