Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kreuziger dál bojuje za očištění: Nic jsem neudělal. Ale mám silné soupeře

1 2014
Když se mu v květnu narodila dcera Viktorka, hovořil o nejšťastnějším dni svého života. Cyklista Roman Kreuziger však zároveň prožil i nejsložitější rok své kariéry. O složité bitvě, které vyvrcholí u Sportovní arbitráže v Lausanne, i rozporuplných emocích roku 2014 vyprávěl v rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz.

Půlroční Viktorka se doma v Plzni culí na jídlo i rodiče. Fenka Roxy je všechny hlídá oddanýma očima a vrtí se v pelíšku. Tak vypadá večerní rodinná pohoda u­ Kreuzigerů. Její protiváha spočívá ve stozích lejster na téma biologický pas. Blíží se klíčová bitva u Sportovní arbitráže. Bitva, která zásadně ovlivní další život 28letého cyklisty.

Tolik rozporuplných emocí vám přinesl rok 2014. Jak jste mezi nimi přepínal v hlavě?
Jak kdy. Někdy jsem si při tréninku vyčistil hlavu. Jindy jsem se z něj po chvíli vrátil domů, protože jsem zjistil, že mě to na kole nebaví. Radši jsem šel ven s kočárkem a malou, abych přišel na jiné myšlenky.

Rodina coby únik od starostí?
Vždycky mi bylo líp, když jsem byl s nimi doma. Malá za celý den utahá mě, Míšu i psa a všichni pak v devět usneme. Zato když jsem byl sám na Gardě a snažil se trénovat, bývaly večery dlouhé a ten případ mi pořád vrtal v hlavě.

Najezdil jste i proto na kole méně kilometrů než obvykle?
Ani moc ne, kolem 30 tisíc za rok jich bude. Uznávám, že vždycky, když přišla nějaká další negativní zpráva, trochu jsem zvolnil. Ale snažil jsem se dobíjet vírou, že si ještě v­ sezoně zazávodím.

Kdy vám bylo úplně nejhůř?
Celý ten rok se odvíjel ve vlnách, lepší zprávy střídaly horší. Asi nejvíc nepříjemné bylo, když jsem po první arbitráži v Lausanne stál na letišti v Curychu a měl v ruce dvě vytištěné letenky: domů do Prahy a­ na Vueltu do Madridu. Věděl jsem, že se musím do 16.10 odbavit, ale nevěděl kam. A pak jsme v 16.03 s doktorem Šťovíčkem dostali mailem dopis, že na Vueltu nesmím.

Kauza Kreuziger

Hodnoty Romana Kreuzigera v biologickém pasu nikdy nepřekročily dovolené meze. To nerozporuje ani Mezinárodní cyklistická unie UCI. Přesto českého jezdce v rozporu se svými pravidly viní z dopingu na základě údajně „podezřelých odchylek“ v pasu v obdobích březen až srpen 2011 a duben až květen 2012.

Expertní panel UCI argumentuje, že v průběhu Gira tehdy došlo u­ Kreuzigera k trendu nárůstu hemoglobinu, což může odkazovat na použití nepovolených metod či prostředků. Podle studií, na něž se odvolává UCI, by při fyzické zátěži určité délky a intenzity mělo naopak docházet ke konstantnímu poklesu hemoglobinu.

Cyklista se za pomoci jiných odborných expertiz hájí, že k nárůstu hodnot hemoglobinu přispělo jeho onemocnění štítné žlázy a měnící se dávky léků, které užíval. Ty mohou způsobit i velké odchylky v hodnotách červených krvinek.

Experti UCI toto vysvětlení odmítli. Když rozhodčí komise ČOV v září cyklistu očistila, odvolaly se UCI a ­WADA ke Sportovní arbitráži v­ Lausanne. Ta nyní musí rozhodnout. UCI požaduje pro Kreuzigera dvou- až čtyřletý trest, vymazání všech výsledků od března 2011 a pokutu 770 tisíc eur.

Špatné zprávy vytříbí přátele. Odvrátili se od vás někteří?
Tým stál vždy za mnou. Jinak máme v Česku i v Itálii jen pár přátel, s nimiž se scházíme. Ti se k nám zády neotočili. Občas zachytím zvláštní pohledy určitých lidí, ale většinou takových, u kterých jsem se utvrdil, jaký na mě mají názor.

Když vás v září rozhodčí komise ČOV osvobodila, vaši odpůrci tvrdili: Proč o potížích se štítnou žlázou, které mohly ovlivnit křivku v biologickém pasu, hovořil Kreuziger teprve nyní? Co jim k tomu můžete říci?
Že UCI (Mezinárodní cyklistická unie) o těch potížích moc dobře věděla od roku 2006, od kdy závodím u profíků. Na každé kontrole, i když to není povinné, uvádím, že beru euthyrox na štítnou žlázu. I v jedné z prvních analýz v souvislosti s mým biologickým pasem jsem to uvedl. Jenže UCI mé vysvětlení nebrala v potaz. Až když jim profesor Hampton možný účinek euthyroxu důrazně vysvětlil, ohradili se, že jsme to zveřejnili pozdě. Přicházejí s různými argumenty podle toho, jak se jim to hodí. Přitom my jsme od začátku neměli co skrývat.

Nejnověji jste se rozhodl zveřejnit i svůj biologický pas. Z jakého důvodu?
V těch grafech je jasně vidět, že jsem se dostal maximálně na 77 procent povoleného maxima, které pro mě vytyčili. Tak proč si mě vytipoval jejich software? Ten má přece ohlídat, zda sportovec nepřekračuje hranici, která je pro něj vytyčena - a jejíž hodnoty sportovec ani nezná. Nechápu, proč mě UCI takhle řeší.

No ano, proč? Co myslíte?
Že víc než jen můj případ je to už pro ně i politický případ.

Třeba i z toho důvodu, že může jít o jistý mocenský boj UCI versus Oleg Tiňkov, který vedení UCI příležitostně kritizuje? Na toto téma spekuloval například italský tisk.
Nevím. Oleg (majitel Kreuzigerovy stáje) žije cyklistikou, ta je jeho koníčkem. Některá jeho vyjádření na Twitteru možná nepřispívají k tomu, aby si dělal vztahy. Cyklistika je relativně malý svět.

UCI se chlubí tím, že u Sportovní arbitráže kauzu biologický pas ještě nikdy neprohrála.
Jenže v minulosti šlo o případy lidí, kteří překročili vytyčenou hranici a ­tím porušili určitá pravidla. Já ji nepřekročil.

Vzorek biologického pasu - čistý sportovec
Vzorek biologického pasu - dopující sportovec

Přestal jste tedy věřit biologickým pasům? Jsou stále málo prověřené, jak tvrdí i někteří lékaři?
Je to rozhodně dobrý nástroj, který poukazuje na podezření z dopingu. Ale pokud má fungovat správně, musí každý sportovec podstoupit alespoň jednu nebo dvě namátkové kontroly měsíčně, plus další běžné testy na závodech, aby vznikl kvalitní profil na sebe navazujících kontrol. A ne že za ním přijde třeba jen jedna kontrola za deset měsíců. Potom může software za viníky označit i lidi, kteří se neprovinili.

A ty čeká byrokratická bitva.
To jsem zažil. Chci něco doložit a ­lidé z UCI mi to vše zavrhují. Přitom k přípravě své dokumentace dostávají mnohem větší prostor než my. Panel expertů, který pracuje pro UCI, nám často poslal jen jeden nebo dva papíry, kde napsali: Tohle vaše vysvětlení neakceptujeme. Podepíšou se a tím to pro ně končí.

Čím je ještě můžete přesvědčit o­ své nevině?
Teď jsem pustil na veřejnost maximum informací k celému případu (na webu kreuzigercase.com). Chci také zainteresovat sportovce z jiných sportů. Protože co se stalo mně, může postihnout kohokoliv z nich. Oslovili jsme dalšího předního experta na tuto problematiku, Cristobala Beldu-Iniestu, jenž vede kliniku v Madridu a vypracovává stostránkovou analýzu mého případu. Také profesor Hampton z Anglie poskytl podobně rozsáhlou analýzu. Hodně mi pomáhá i docent Kolář, který dlouhá léta zná mé tělo a poznal by, kdybych s ním něco nepovoleného prováděl. Také ten je stoprocentně přesvědčený, že k ničemu nedošlo. Já vím, že jsem nic neudělal. Ale stejně tak vím, že arbitráž v­ Lausanne potom bude o třech lidech, kteří rozhodnou.

Biologický pas Romana Kreuzigera

Biologický pas Romana Kreuzigera
Biologický pas Romana Kreuzigera

Už je znáte?
Ze seznamu soudců arbitrážního soudu jsme my nominovali jednoho a UCI také. Prezident senátu naopak ještě jmenován nebyl. Na něm se musí shodnout právě ti dva arbitři nominovaní oběma stranami.

A termín jednání? Hovořilo se o ­lednu.
Asi to bude až později. UCI požádala o prodloužení lhůty na doplnění svých materiálů. Původně ji měli mít do 13. listopadu, ale mezitím už dostali odklad až do 8. prosince. Pak nám poskytnou čas do 15. ledna na nastudování jejich dokumentů, proběhne nějaká výměna názorů a stanoví se datum arbitráže. Vynesení verdiktu vidím na konec února nebo půlku března. Táhne se to.

Do té doby můžete závodit, ne? Třeba na březnovém Tirrenu-Adriatiku?
Teoreticky ano, pokud UCI zase něco nevymyslí a znovu mě provizorně nesuspendují. Ale i tak není jednoduché soustředit se na přípravné kempy, když nevím, co se mnou v sezoně bude.

Jste optimista? Jak moc si věříte, že arbitráž vyhrajete?
Protože vím, že jsem se neprovinil, jsem přesvědčený, že bych vyhrát měl. Ale když sleduji, jak mi jsou házeny klacky pod nohy, připadá mi to čím dál složitější.

Promýšlíte tedy také negativní scénář? Co byste dělal, kdybyste prohrál a distancovali vás?
Míša (manželka) mi říká, že kdybych chytil dva roky, měl bych dál trénovat a pak se vrátit, ale... Těžko říct. Uvidíme. Existuje i spousta různých variant trestu. Mohl by se mi částečně počítat zpětně. Nejlepší a nejspravedlivější samozřejmě bude, pokud mě arbitráž zcela omilostní. Ale je mi jasné, že UCI a WADA jsou opravdu silní soupeři. A že si nechtějí nechat vymluvit názory, které zveřejnily.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze