První kolo bylo rozvleklé, také vás vrátili z lavičky nad můstkem. Jaké to bylo?
Já se na to připravoval, protože se to stalo řadě závodníků přede mnou. Takže jsem si říkal, proč by se to nemohlo stát i mně? Tudíž jsem se mohl soustředit jen na skok.
Tušil jste, že druhé kolo pak bude zrušené?
Spíš před skokem, když jsem jel nahoru, jsem si myslel, že to bude jednokolový závod. Jenže se nic nedělo, takže jsem počítal s oběma koly. Ale užil jsem si svůj skok náramně – už při dopadu jsem věděl, že to bude dobrý.
Je to tak, že když je forma, tak na podmínkách tolik nesejde?
Ano, člověk je psychicky natolik nahoře, že je mu všechno jedno. Hlavní v těch chvílích je soustředit se na skok, nemyslet na nic jiného.
Jsou tohle vaše největší body v kariéře?
Asi ne, ale bylo dobré, že se točil vítr a foukalo proti. Nájezd se snižoval, pro nás na konci to byla výhoda, je to i otázka štěstí. Rozhodně na to nenadávám.
Dá se v takovém větru vůbec nějak taktizovat, nebo jen doufat?
Taktizovat se nedá, hodil jsem všechno za hlavu, nějak to zkrátka dopadne. Vítr nemá cenu řešit, jen jsem koukal na Richieho (Schallerta, trenéra české reprezentace – pozn.). Takovej skok jsem ještě nikdy v Lillehammeru neudělal. Jen jsem koukal.
Můžete popsat, co se teď děje ve vaší hlavě?
Líp nastavený jsem to v hlavě neměl za celou kariéru. Píše mi, posílá mi energii, než abych přemýšlel nad blbostma. Jo, vyhrál jsem v Klingenthalu, pak jsem se upnul na žlutý trikot a šlo to dolů. Tudíž jsem na to přestal myslet a je to zpátky. Velká zkušenost, Za týden mě v Rusku Ammann přeskočí, nejedu tam, nemůžu všechno vyhrávat.
Proč nepojedete do Nižného Tagilu?
Přijde Turné čtyř můstků, které bude náročné, pak další závody, není čas na odpočinek. Teď zůstanu doma, budu trénovat na suchu, sílu do nohou a fyzičku. Potřebuju si i odpočinout, nemyslet na skoky, otočit hlavu jiným směrem, nabrat sílu a energii. S trenérem jsme už cestou do Lillehammeru usoudili, že je nejvhodnější čas.
Jaké to vůbec je, vrátit se během několika dní do žlutého dresu vedoucího závodníka?
Je to velký povzbuzení. Předtím jsem věděl, že jsem šel trochu dolu, nebylo to úplně ono, s Richiem jsem si řekli, že takhle ne, zkusil jsem se se líp připravit a zabojovat. Do Ruska ovšem neletím, i když o žlutý trikot asi přijdu.
Čekal jste, že se můžete vrátit na vedoucí pozici tak brzy?
Po sobotě jsem s tím nepočítal, v Lillehammeru se mi moc nedaří, To možná bylo lepší, uvolnil jsem se a nesoustředil se na body.
Není to příliš slávy najednou, být zase skokanským králem?
Taky si říkám, že mi to spadlo do klína nějak lehce... Jenže tak lehké to nebylo. Když si vezmu, kde jsem byl loni a kde jsem teď. Je to vydřené, v létě jsem dělal všechno na sto padesát procent, projevuje se, jak jsem makal.
Čemu návrat na první pozici přikládáte? Formě? Zlepšené práci s koučem Schallertem? Nebo všemu dohromady?
Neupnul jsem se na žlutý dres, to je hlavní. Pořád jsem chtěl silově zabírat, utíkala mi technika, tak jsme na tom trochu zapracovali. Spadlo to ze mě, přestal jsem to řešit a zase to přišlo.
Skokani letos pořád zápolí s větrem - jaké to je, když vám neustále mění nájezdy, případně ruší kola?
Myslím, že to nedělní zrušené kolo bylo v pořádku. Vítr se hodně točil, udělalo by to hroznej guláš. Myslím ale, že to udělali kvůli tomu, že už neměli moc vysílacího času. Mít místo, kdo ví. Pro nás skokany to ale bylo lepší, chvílema byly skoky i nebezpečné.
