Už na kurtu tušila, že tohle nebude zrovna fajn den. „Bylo to dost těžké. Nechci si vytvářet nepřátele, mám to tu moc ráda. Ale lidé mi občas mohli projevit víc respektu,“ líčila Muguruzaová.
Francouzské publikum se skutečně příliš nevytáhlo. Podpora pro místní je sice logická, ale tenis si přece jen zakládá na co největší slušnosti. Španělka byla pod tlakem tribun, do toho soupeřka hlasitě slavila její chyby. „Byla jsem nervózní. Čím dál víc,“ líčila na tiskové konferenci.
Ta dokonce musela být na chvíli přerušena, neboť Muguruzaovou přemohly emoce a z očí jí vytryskly slzy. „Ráda hraju v takových arénách, proto přece člověk dělá tenis. I když diváci zrovna nebyli na mojí straně,“ dodala, když největší splín opadl. „Abych byla upřímná, jít dnes na kurt bylo vážně těžké. Mísí se ve mně zklamání a naštvání.“
Na držitele poháru se chce vytáhnout každý a každá. Muguruzaovou možná dostihlo i tohle. „Zní to svým způsobem divně, ale jsem šťastná, že je to za mnou. Že přijde další část roku a už se mě nikdo nebude ptát na Roland Garros,“ popsala, jak pociťovala roli obhájkyně titulu. „Jinak jsem samozřejmě moc zklamaná. Nešlo to tak, jak bych si představovala.
Její pád jen dokreslil to, o čem v Paříži od začátku mluví Karolína Plíšková. „Na papíře jsem dvojka, ale na antuce se jí necítím,“ řekla česká hvězda a aktuálně žebříčkově nejvýše postavená tenistka v ženské dvouhře.
Ženský tenis bez těhotné Sereny Williamsové postrádá dominantní postavu a když se přičte specifická hra na antuce, žebříček v Paříži chvílemi působí jako cár papíru. Před rokem tu Muguruzaová slavně pozvedla trofej pro nejlepší ze všech, nyní končí po 4. kole.
Což není zdaleka vše. V pavouku ženské dvouhry zůstaly pouze tři z elitní desítky nasazených, z nejlepší dvacítky do druhého týdne „přežilo“ jen pět tenistek.
Poroučely už se světová jednička Kerberová, čtyřka Muguruzaová i šestka Cibulková. Rovněž sedmička Kontaová, osmička Kuzněcovová, devítka Radwaňská a v neděli v šest odpoledne také desítka Venus Williamsová.
Málokterou to ale soužilo tolik jako Španělku, která se s Paříží loučila v slzách: „Jelikož to je pro mě opravdu moc důležitý turnaj, tahle bolest nějakou dobu nezmizí.“
