Už tehdy – ve dvaatřiceti letech – ovšem rozvíjel plán, jehož výsledkem je současná extáze jeho fanoušků. Svým povoláním posedlý Švýcar rozjel sled změn, které ho měly vymrštit zpátky na špičku a prodloužit mu kariéru.
„Pořád se zaobírá tenisem, má ho rád. Není typ, co odehraje zápas, hodí ho za hlavu a jde na ryby nebo si lehne na pláž,“ říká Jan Kodeš, trojnásobný grandslamový šampion.
„Přemýšlí, chce být nejlepší. Zvažuje každou drobnost, zatímco jiní hráči řeší rozvod, svatbu, koupi bytu, auta nebo diamantů. Pomáhá mu tým lidí, má rodinné zázemí. Všechno vyhrál, ale tenis ho pořád baví. Věnuje se mu naplno.“
V neděli Federer přemohl ve finále v Miami arcirivala Nadala. Vylepšil si letošní bilanci na 19–1 (podlehl jen Donskému v Dubaji). Získal třetí prestižní trofej v roce 2017 (Australian Open, Indian Wells, Miami). Posunul se na čtvrté místo v žebříčku (v lednu byl sedmnáctý).
Kdo by – při vší úctě k idolu – po jeho loňských potížích s kolenem a šestiměsíční pauze předvídal tak ohromující tažení? Federerův úspěch má navzdory pádícímu času i střídajícím se soupeřům logické vysvětlení. Díky bezmezné lásce k profesi, vystupňované píli, sérii moudrých rozhodnutí a skupině odborníků, jimiž se obklopil, se může opět uvelebit na trůnu pro krále tenisové říše a přidat další čárky do ohromující evidence zatím 18 grandslamových triumfů.
Zvykl si na raketu s větší hlavou. Ač ho původně příliš neposlouchala, umožňuje mu nyní agresivnějším stylem kosit i ty nejvěhlasnější protivníky.
„Starší chlap musí hrát přesně takhle,“ tvrdí Kodeš. „Nemůže se ze základní čáry vypinkávat s dvacetiletým klukem. Musí to zabíjet, maximálně zkracovat výměny. Neustoupí ani o krok. Nenechá se zatlačit, radši hraje halfvoleje.“
Federerovy zlepšováky zvlášť dobře fungují na Nadala, s nímž má nelichotivou bilanci 14–23. Nicméně poprvé v kariéře ho porazil čtyřikrát za sebou, z toho třikrát letos.
Diváky chvílemi až přechází zrak z originality, lehkosti a ladnosti jeho pohybů. To proto, že s neskutečnou svědomitostí pečuje o své tělo. Protahuje se, cvičí, chodí na masáže, odpočívá a spí. „O lecčems svědčí to, jaké si vybírá rádce,“ upozorňuje Kodeš. „Třeba z Edberga vytáhl spoustu informací o tenisovém životě po třicítce.“
Kdykoliv Federer cítí, že svaly či klouby potřebují dovolenou, dopřeje jim ji. Jako loni, kdy jej zrazovalo pochroumané koleno. Jako teď, když po vyčerpávající šňůře po betonech v Austrálii, Asii a Americe oznámil, že vypustí většinu antukové části sezony. „Už mi není čtyřiadvacet, potřebuju se zotavit, oddechnout si, zase se připravit. Na antuce jsem se před rokem necítil nejlíp, i proto mě asi uvidíte až na Roland Garros,“ prohlásil v Miami.
Třebaže ještě nestihl vstřebat poslední příval radosti, v dalších záměrech měl jasno. Nepožene se bezhlavě za body, aby se přiblížil k Wawrinkovi, Djokovičovi a Murraymu, kteří jsou v pořadí ATP nad ním. Upíná se k travnatému ráji ve Wimbledonu. „Další rozumný tah,“ přikyvuje Kodeš. „Antuka riskantní taktice nesvědčí. Čím pomalejší kurt, tím hůř pro něj.“
Stejně jako v červenci 2016 si též v březnu 2017 vytvoří rozvrh, podle něhož systematicky pojede. Vlastně pardon, asi už si ho sestavil.
Bývá-li Federer označován za sportovního génia, svádí to k představě bohy obdařeného šťastlivce, jenž šikovně využívá jejich přízně.
Jenže Švýcarova jedinečnost tkví ve schopnosti stoprocentně využívat talentu, v ochotě zkoušet nové věci, v kázni a inteligenci. Výsledkem je ta úžasná harmonie, kterou obdivují znalci i obyčejní fanoušci.
Kodeš si ostatně při zmínce o Federerovi hned vzpomněl na poněkud nekorektní citát fenomenálního Billa Tildena z 20. let minulého století: „Jsem nejlepší na světě, protože ostatní jsou hlupáci.
