Šest hodin čekání na olympijském kanále. Vítr o rychlosti 43 kilometrů v hodině rozviřuje hladinu ve vysoké vlny s bílými hřebeny, ničí startovní boje a neutichá po několik hodin. Druhý nedělní finálový blok kanoistických soutěží je tak po několikerém odložení v nebezpečí, že se vůbec neuskuteční. "Ředitel závodu už kontaktoval předsedu MOV Samaranche, zda by se závod nemohl odložit na pondělí, na den po skončení her," řekl Jaroslav Pollert, člen předsednictva Mezinárodní kanoistické federace. "Samaranch souhlasil a přislíbil finanční zajištění." Další závodní den, to je spíš hrozba než útěcha. "Od rána jsem nic pořádného nejedl," posteskne si Martin Doktor. "Že bych si tady dal fish and chips?" Představa ryby s brambůrkami v žaludku syna před závodem přiměje otce Doktora ke štiplavé poznámce. "Aspoň budeš mít cestou co zvracet." "Tohle by se tak mohlo líbit leda jachtaři Maierovi," mladý Doktor mrkne na velké vlny. Neutišují se. Doktorovi jsou po velkém zklamaní z předešlého dne v šibeniční náladě. "Pánové, chtěla jsem jít do penze, ale půjdu zase do práce," říká paní Doktorová. "Někdo musí vydělávat." Naznačuje tak obavu z útlumu sponzorských peněz. Až po šesti hodinách je konečně možné odstartovat. Martin Doktor nasazuje první tempa. Vedou ke stejně těžké porážce.
2. října 2000
