Potlesk mu patřil právem. Vitální sedmdesátník Alexander Bögi už čtyřicet roků se stejným zapálením vychovává boxery Dukly Olomouc. "Pořád mě baví se dívat, jak se kluci zlepšují," říká bývalý československý reprezentant.
V rozhovoru také vysvětluje, proč obdivuje sourozence Kličkovi a proč mu vadí, že filmový Rocky míří do boxerské Síně slávy.
Pane Bögi, v prosinci jste oslavil 70. narozeniny, teď jste dostal cenu od Olomouckého kraje. Obě události vybízí k ohlédnutí za vaší kariérou. Co vás v ní nejvíce potěšilo?
Vynikající výsledky kolektivu. Byli jsme mistry republiky. Potěšily mě i mezinárodní úspěšné turnaje na Kubě, Koreji nebo v bývalém Sovětském svazu. To byly skutečně velké a vynikající turnaje. Projezdili jsme téměř celý svět. Vítězili jsme třeba také v Egyptě. Dělali jsme radost Čechům pracujícím v zahraničí, kteří na nás byli strašně hrdí.
Oslavil jste sedmdesátiny velkolepě?
Oslavili jsme to různě: na Dukle s kamarády, s rodinou doma. Od všech přátel, bývalých boxerů, i těch, které teď trénuji, jsem dostal dárky, což mě mile potěšilo, protože byly darované upřímně.
Platí, že box se stále vyvíjí?
Box jde pořád dopředu. Trošičku ale upadl, protože jsou pro mládež i jiné atrakce jako automaty, počítače a podobně. Box je náročný sport. Člověk musí tvrdě trénovat, protože v ringu, na rozdíl od fotbalu nebo košíkové, vás nikdo nevystřídá. Sám musíte vydržet i krizi, která na vás přijde. Dobrá fyzička je základ, abyste po utkání odcházel jako z divadla: bez šrámů.
Jako bratři Kličkovi. Fascinuje vás jejich světová nadvláda?
Bratři Kličkovi jsou skutečně supermanové. Jsou urostlí, dlouhodobě boxují na profesionální úrovni. Ovšem také u nás rostou talenti, jenomže se o ně tolik nepečuje. Takoví lidi jako Kličkovi se narodí jednou za století.
Českému boxu chybí hlavně finance?
Nejsou finance, ani lidi, kteří by talent dále rozvíjeli - trenéři, psychologové, pedagogové. Přitom by se to vyplatilo. Ten jedinec pak proslaví národ třeba jako naše oštěpařka Špotáková. To je obrovský talent, kterému Dukla vytvořila podmínky. A je světovou jedničkou.
Kromě mistrů světa Mika Tysona a Julia Cesara Chaveze se do boxerské Síně slávy v červnu dostane i filmový představitel Rockyho Sylvester Stallone. Souhlasíte, aby získal herec ocenění, které je pro skutečné boxery nejprestižnějším možným?
Nesouhlasím. Rocky je iluze, jen film. Pro diváky je to dobré, ale se sportovním uměním to nemá nic společného.
Nedá se ovšem Stallonemu upřít, že box ohromně zpopularizoval.
Dobře, ale to nebyla dobrá popularizace. Ve filmu vám ukázali surové bití, ke kterému mám averzi. Takhle to v ringu nefunguje. Když se podívám třeba na olympiádu, tak za celý turnaj je tam jedno K.O. V Rockym byl v každém zápase někdo v bezvědomí. To spíš boxu škodí, než pomáhá. Když je box krásný a technický, je to šerm pěstí. Gentlemanský sport s pravidly. Jakmile se jeden boxer otočí, druhý ho už zezadu nebije.
Veřejnost tak však box moc nevnímá.
Nevnímá - i kvůli těmto filmům. Nedělají se filmy o technickém boxu, potřebují udělat atrakci typu Rocky, aby mohli točit další díly.
V čem je největší krása boxu?
Krása boxu je ve všestranném pohybu. To je balet v ringu. Práce nohou, rukou, proti každému úderu je obrana. Když se to všechno skloubí, předvedou boxeři nádherný pohyb i boj a odchází z ringu ne rozbití jako v Rockym. Je nádhera se na to dívat. Boxerský trénink je vynikající pro lidi až do důchodové věku. Pohybujete se od palce nohou až ke krku.
Souhlasíte alespoň s "trenérem Rockyho", že kvalitního boxera dělají lehké nohy a srdce?
To zase ano. Box je tanec. Bitkaři dlouho nevydrží. Kličko je těžká váha, ale vidíte, jak krásně se pohybuje. Vykrývá údery a z ringu odejde bez zranění. Je perfektně připravený, vydrží všechny kola, umí se bránit. On může prohrát, ale nikdy nebude zbitý.
Od roku 1970 jste trenérem Dukly Olomouc. Pořád vás práce naplňuje?
Baví mě pozorovat, jak závodníci rostou a mají z boxu radost. Hodně těch kluků se nedá na kouření a na alkohol. Jsou z nich sportovci.
Byl u mě inženýr Karel Outlý ze Svatého Kopečka - vynikající reprezentant, který si udělal vysokou školu. A boxerů s vysokoškolskými tituly je několik.
Jak snášíte, že olomoucký klub není v extralize?
Podívejte se, boxery bychom na to měli, ale peníze nejsou. Situace ve všech sportovních klubech je složitá. Jak nad sebou nemáte bohatého sponzora, je to těžké.
V současnosti tak vychováváte boxery hlavně pro extraligový Prostějov?
Jsou v Prostějově a Ostravě. Ale třeba na mistrovství republiky jsme vyslali tři závodníky a všichni byli na stupni vítězů. Celkově jsme skončili třetí. Box není tak populární jako fotbal, hokej. Každý rodič chce mít Jágra nebo Baroše, box je pro chudší rodiče. Dělají ho především děti, které nejsou tak sociálně silné.
Rodiče se bojí dát své dítě do boxu především kvůli zraněním?
Přitom mnohem horší úrazy jsou u hokeje než u boxu. Box kdysi dělávali králové, byl to sport šlechty. Dnes rodiče děcka přivádí s tím, že jsou ve škole šikanovaní. Najednou za půl roku kluk šikanovaný není a za další rok je mistrem republiky. I takové případy máme.
To jsou ty hezčí příběhy.
Samozřejmě je i pár raubířů, kteří mohou box zneužít, ale takové najdete v každém sportu. My učíme kluky hlavně sebeobraně, aby sebou nenechali vorat. Přistupujeme k ním pedagogicky.
Kromě boxerů připravujete také vojáky.
Jo, každou středu a čtvrtek chodí na přípravu bojových umění. Když mají být někam vysláni, tak aby byli dobře připraveni k sebeobraně a měli všestrannou fyzičku.
