Muž z Vysočiny jezdí do Bedřichova už dlouhá léta a pravidelně zde vyhrává doplňkové závody. O to větší radost měl z toho, že se tentokrát dokázal měřit s nejlepšími světovými laufaři i na královské trati, kterou běžel poprvé.
Jak těžké to pro vás bylo?
Neskutečně, měl jsem náročný víkend. Vyjet patnáctkrát nahoru k Buku byla fuška. Poslední dvě kola už jsem měl mžitky před očima, sotva jsem tam visel, ale všichni fanoušci mě povzbuzovali, a tak jsem se snažil dělat všechno proto, abych aspoň udržel dvacáté místo.
Neměl jste obavy, že vás suverénní vítěz Eliassen na trati dojede?
Když mi v desátém kole říkali, že od něj dostávám pět minut, tak jsem věděl, že budu mít co dělat. Nakonec mě nedojel jen o fous. Eliassen ukázal, že je ve Ski Classics aktuálně jednička. Čím těžší závod, tím jeho výsledek může být lepší.
Byly podmínky na trati hodně náročné?
Docela to jelo, pořád se tvořily nějaké skupinky. Dokonce jsem se tři kola motal s držitelem žlutého čísla, což je asi něco podobného, jako kdyby naši běžci ve Světovém poháru jeli s Norem Sundbym. Celkově to byl super závod, jsem maximálně šťastný.
Doteď jste ale v Bedřichově jezdil jen kratší tratě. Proč jste se letos postavil na start padesátky?
Dřív jsem jezdil za tým, který měl jako hlavní kritérium starty ve vedlejších závodech, ve kterých chtěl sbírat pódiová umístění. Letos jsem podepsal smlouvu s Altas Craft týmem a pro ně je zase důležitá série Ski Classics. Padesátku jsem původně neměl jet, ale pak se to změnilo na třicet kilometrů, a tak jsem to chtěl zkusit. A když se to vrátilo zase na padesát, nechtěl jsem být srab.
Jak moc vás mrzí druhé místo ve třicítce, kterou jste prohrál doslova o vlásek?
To pro mě byl trošku smutný závod. Nerozhodl ani fotofiniš, byli jsme s Alešem Razýmem nastejno. Nakonec to pořadatelé brali podle startovací brány, kde jsem byl o kousek rychlejší. Takže tím, že jsem se snažil vystartovat co nejlíp, jsem si závod vlastně prohrál. Naštěstí vyhrál Aleš, kterému maximálně fandím. Kdyby to byl někdo jiný, kousal bych to hůř.
V Bedřichově jste jel celkem tři závody. Necítil jste už únavu?
Nečekal jsem, že ve všech závodech budu muset jet „podlahu“. Ale žádnou únavu jsem necítil, do desátého kola padesátky jsem jel se špicí. Pak už síly docházely, ale to bylo tím, že se jelo hodně naplno a já na to už neměl. Dvacáté místo beru všema deseti.
