Před rokem Wagner šokoval zlatem i novým českým rekordem, v uplynulé sezoně dokázal titul obhájit.
„Při prvním titulu jsem startoval v půlce startovního pole a pak jsem si vleže na masérském lehátku odškrtával soupeře jednoho po druhém. Když jsem věděl, že budu mít medaili, měl jsem strašnou radost, a že bych mohl být druhým rokem v kategorii U23 mistr Evropy, o tom se mi vůbec nezdálo. Při obhajobě to bylo jiné, protože jsem se mohl radovat už na oválu. Pokaždé byl fantastický pocit slyšet českou hymnu, je to splněný sen a přál bych to každému sportovci,“ přiznává.
Cení si, že dokázal zvládnout tlak největšího favorita. „Jít na start jako poslední, když od vás všichni čekají výhru a plácají vás po ramenou, že jste jednička, bylo těžké, strašná práce s nervy. Naštěstí to ze mě spadlo, jel jsem s čistou hlavou, podal jsem maximální výkon a byl jsem strašně rád, že to vyšlo,“ vzpomíná Wagner.
Závodit začal v 5. třídě z legrace Pochází ze Zábřehu a ke kolu ho přivedla náhoda. V páté třídě se z legrace se spolužáky přihlásil na přebory škol v silniční cyklistice. Skončil druhý a hned po závodě si Robina i jeho kamarády zavolal trenér týmu Caska Invest, že by mohli poznat cyklistiku jinak než jen rekreačně.
„Chytlo mě to a už během roku mi to začalo jezdit. Po třech letech pod Vladimírem Caskou jsem dostal možnost zkusit dráhovou cyklistiku v Prostějově. Účastnil jsem se pravidelně úterních tréninků Vládi Vačkáře a dráha mi přirostla k srdci víc. Víc mě to bavilo a taky mi to šlo líp než na silnici. Už tehdy jsem zjistil, že ze mě asi nebude excelentní silničář, tak jsem si řekl, že bych si mohl vyzkoušet cestu dráhového cyklisty. Všechno do sebe zapadlo a v patnácti jsem přestoupil do SKC Prostějov,“ vypráví Wagner.
Bylo mu osmnáct, když skončil čtvrtý na pevném kilometru na světovém šampionátu juniorů v Rusku a to nemohlo ujít pozornosti Dukly Brno, kde se připravují nejlepší čeští sprinteři.
Robin Wagner
Šance být profesionálem se neodmítá, a tak přišlo v osmnácti letech další stěhování, tentokrát do Brna. Škola musela ustoupit, ze třetího ročníku průmyslovky odešel Robin Wagner na brněnský učňák, maturitní nástavbu úspěšně dokončil letos.
„Máme pětkrát týdně dvoufázové tréninky, takže škola se nedala stíhat. Dělal jsem ji tedy dálkově, každé úterý jsem chodil od jedné do osmi do večera do školy, a letos se mi podařilo odmaturovat,“ přiznává skromně další úspěch uplynulé sezony.
Snaží se prosadit i ve sprintu a keirinu Během dvou let se Wagner vyjezdil k evropským titulům. Jezdí i ostatní sprinterské disciplíny, nejsilněji se ale cítí na kilometru s pevným startem.
„Patřím mezi vytrvalejší sprintery, a tak mi sedí, bohužel to není olympijská disciplína,“ připomíná známou bolest dělení sportů na vyvolené a ostatní.
„Snažím se ale prosadit i ve sprintu nebo keirinu a doufám, že výkonnost a výsledky přijdou s věkem samy. Krásným příkladem je Adam Ptáčník, který před třemi lety nebyl tak dobrý, ale teď v osmadvaceti je v keirinu na světové úrovni. Taky patřím spíš k těm, co to mají víc vydřené, a cítím, že výkonnost rok od roku stále stoupá nahoru,“ pochvaluje si.
Nejbližším cílem pro něj bude pokusit se znovu obhájit zlato v pevném kilometru na ME do 23 let. „Bylo by hezké odcházet s hattrickem. Strašně rád bych uspěl také v keirinu a sprintu, kde jsem v obou disciplínách skončil sedmý,“ sděluje dráhař, který svou budoucnost plánuje spojit s brněnským oddílem.
„Každý, kdo to chce dělat na profesionální úrovni, patří pod Duklu. Atleti, veslaři, Jaroslav Kulhavý. Když chcete dělat náš sport na profi úrovni, tak u nás máme nejlepší podmínky v Dukle Brno. Jsem tam maximálně spokojený a nic mi nechybí,“ hlásí Wagner.
