Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Rizikové povolání: trenér. Sportovním koučům jde kvůli stresu o život

NERVY NA POCHODU. Typický obrázek sportovního trenéra: stres (na snímku Mark Hughes v roli kouče fotbalistů Manchesteru City). | foto: AP

6 2010
Zdeněk Müller, od pohledu rozumný a vlídný chlap, který vedl hokejisty extraligového Kladna nepřetržitě od roku 2002, zkolaboval. Na Silvestra byl ve vážném stavu převezen do nemocnice a kvůli mozkové příhodě se k trénování možná už nikdy nevrátí. Müller není zdaleka první z řady mužů, kteří vypadali fyzicky silní, jenže napětí a stres je dohnaly ke kolapsu.

Být hokejovým či fotbalovým trenérem je rizikové povolání. Nejen příběh sedmapadesátiletého Müllera ukazuje, že tu jde o zdraví. A nebezpečně často také o život.

"Trenéři totiž žijí v permanentním stresu a strachu o zaměstnání. Když to přeženu, tak každý třetí zápas v sezoně mají nůž na krku a sami můžou zápas pramálo ovlivnit, protože trpí na lavičce," říká lékař Libor Hanuš, který už osmnáctý rok pracuje u fotbalistů Jablonce.

"Můžu vám říct, že žílu měl při zápasech naběhnutou každý trenér, co tu byl. I ten nejméně emotivní. Často jsou po zápase víc zrychtovaní než hráči."

Být trenérem v kolektivním sportu není normální profesí, protože jste odkázáni na výsledky svých hráčů nebo hráček, což se jeví jako velká existenciální nejistota. Když nejsou výsledky, končíš!

I kouč Müller to pocítil. Kladno se protlouká bídnou sezonou, všechno se hroutí: tým je předposlední, kanonýr Procházka léčil zranění, nebyly peníze na posily, diváci prchají, ve vedení zuřil mocenský boj plný urážek.

"Nedivím se, že se Müller zhroutil," řekl jeden ze sportovních lékařů, který si nepřál být jmenován. "Trenéři u kolektivních sportů jsou často zralí na resuscitaci. Nejen po zápasech."

Mozkovou příhodu si protrpěli basketbalový trenér Bobrovský i legendární fotbalový expert Ježek, který stres odbourával tak, že po utkání nasedl do auta, jel třeba do Chebu, odpočinul si a teprve pak v Praze šel v klidu spát.

Gambrinus Brno - USK Praha: domácí trenér Jan Bobrovský

Mozkovou příhodu si protrpěl i basketbalový trenér Jan Bobrovský.

Ivan Hlinka, kouč hokejových šampionů z Nagana, si zase dával panáky vodky před zápasem i o třetinách. K tomu hodně kouřil. Jakmile coby manažer přiletěl na olympiádu do Salt Lake City, proběhl příletovou halou, aby si mohl zapálit.

Proto měl taky v létě 2003 infarkt. "Štěstí, že se mi to stalo na golfu, a ne někde v lese na houbách. Kdo ví, jak by to se mnou dopadlo," říkal pak.

I když se to nezdá, podobně psychicky náročné může být trénovat slavnou Barcelonu i druholigový Sokolov. Všude musíte vyhrávat, vycházet s vedením, komandovat hráče, komunikovat s novináři, být připraveni na nervové vypětí. I proto mají některé pojišťovny trenérské povolání mezi rizikovými.

Třeba loni v Kazachstánu zemřel hned po ligovém utkání 49letý fotbalový trenér Schoch. Před lety měl štěstí Gérard Houllier, tehdejší šéf Liverpoolu. Píchalo ho v hrudníku a nebýt okamžité 11hodinové operace, při níž mu lékaři spravili poškozenou aortu, hrozila Houllierovi smrt. A podobných příkladů jsou desítky.

Také Eduard Novák, než ho před Silvestrem 1997 hokejový Zlín propustil, si prožil peklo: "Byl jsem pod takovým tlakem, že jsem si šel vyčistit zuby, a sotva jsem si strčil kartáček do pusy, pozvracel jsem se."

Trenérské stresy nejenže dlouhodobě oslabují odolnost organismu a způsobují žaludeční vředy, ale v horších případech škodí srdci. A pak jde o život.

Když trenérovi pukne srdce...

Slavný Skot zemřel při zápase

Víte, co mají společného Alex Ferguson, Bill Shankly, Matt Busby a Jock Stein? Byli nebo jsou to...
a) slavní fotbaloví trenéři.
b) emotivní chlapíci.
c) Skotové.

Nezlobte se, byl to chyták, všechny tři možnosti jsou správně. Jen poslední z těch trenérů však mohl dát fotbalu mnohem víc: Jock Stein zemřel přímo na lavičce, puklo mu srdce. Nebylo mu ani 63 let. "Jock zemřel pro svou vášeň," napsal list The Times po smutném 10. září 1985.

Stein, jenž s Celtikem Glasgow v roce 1967 vyhrál Pohár mistrů, vedl reprezentaci Skotska do utkání o všechno, do derby ve Walesu. Kdyby Skotové prohráli, kvalifikace o mistrovství světa v Mexiku by skončila krachem. A ještě v 80. minutě prohrávali...

Pak náhradník Cooper z penalty vyrovnal na 1:1, Stein se ani neradoval, zato podrážděně vynadal dotěrnému fotografovi a bledý padl k zemi. Zatímco jeho hoši se mohli těšit na baráž proti Austrálii, trenér umíral. Zemřel v kabině na masérském stole.

Na turnaj Skotové postoupili bez Steina a plačky mu děkovali.

Když se z trenéra stane feťák...

Vyléčený Petržela dostal šanci

Poprvé se zhroutil při angažmá v Bohemians, kde dělal všechno od trénování přes přestupy až po výplaty. Když jel vystresovaný autem, trhal si řetízky na krku, protože si myslel, že se udusí. Kolaboval a šest aut zlikvidoval v bouračkách. Po alkoholu si Vlastimil Petržela zvykl na prášky, které mu lékaři nasadili.

Vlastimil PetrželaStilnox na usnutí, neurol proti panice. "Tam to začalo," vzpomíná na rok 2001. Z uznávaného fotbalového trenéra se při angažmá v Petrohradu stávala troska závislá na lécích a hazardu. Hřiště a kasino, to byly dva Petrželovy světy, přičemž to druhé mělo navrch.

Pohádkově placený kouč dokázal v petrohradské ruletě protočit 6 milionů korun týdně, s manželkou se rozvedl. "Stal se ze mě vyšinutý patologický hráč a feťák," přiznal, když nastoupil do Bohnic na odvykací kúru. Léčil se čtyři měsíce, před rokem ho propustili.

Měl o 15 kilo víc a velké sny: chtěl se vrátit na lavičku. Šanci dostal na Žižkově ve 2. lize, přestěhoval se z Liberce do zpustošeného statku v Krásném Lese a tvrdí: "Naučil jsem se mít emoce pod kontrolou."

Když trenér dočista zešílí...

Prokop vletěl do házenkářky

Hledáte-li trenérský KOLAPS, který si zaslouží být vysázen velkými písmeny, není lepšího příkladu. Nešlo o kolaps fyzický, ale duševní.

V podání Gunnara Prokopa, kouče házenkářek rakouského Hypo Niederösterreich, to bylo oživení starého prvku antických dramat "deus ex machina". V něm se ve hrách ve zdánlivě neřešitelných situacích najednou objevovali bohové, kteří zápletku vyřešili nebo k řešení posunuli.

A Prokop se loni vážně zjevil, jenže spíš jako sportovní ďábel: když jeho tým hrál v Lize mistryň v Metách, držel remízu a soupeřky sprintovaly do brejku, kouč s přezdívkou Napoleon vběhl do hřiště a útočící házenkářku zablokoval. Totální selhání!

69letý rakouský odborník do té doby se svou vídeňskou družinou dobýval Evropu, klub dovedl ke 33 rakouským titulům v řadě a osmkrát vyhrál Ligu mistrů. Ale vzpomínat se na něj bude jako na toho, kdo podlehl krátkodobému šílenství.

"Byl to zkrat," přiznal Prokop brzy po incidentu a začal kolaps řešit s psychologem. Dostal tříletý distanc a pokutu téměř 2 miliony korun.

Hlinka uměl stres zahnat, tvrdí lékař

Ivan Hlinka.Když všechno klape a tým vyhrává, je krásné být trenérem. Jenže jakmile přijde série porážek, hráči jsou podráždění, diváci naštvaní, v médiích se rojí kritika a vedení klubu žádá okamžité zlepšení. Kouč si připadá jako v papiňáku. A často není daleko od kolapsu.


"Na psychiku je to obrovský nápor a odráží se to i ve fyzickém stavu," potvrzuje lékař Zdeněk Ziegelbauer, který v minulosti pracoval u hokejové reprezentace.


Poznal jste Ivana Hlinku nebo Josefa Augustu. Jak zvládali stres?
Výborně. Rozumně a bryskně. Nedrželi ho v sobě, uměli řešit problémy. Hlavně Ivana jsem si velice vážil, je to pro mě v lecčems vzor.


On používal i jiné "záchranné" prostředky. Kouřil, o přestávkách si dával panáka na uklidnění.
To ano, tím si samozřejmě v konečném důsledku škodil.


A když se přičetla extrémně vyčerpávající angažmá v Pittsburghu a Omsku, byl z toho infarkt. Vy jste ho tenkrát pomáhal zachránit, že?
Ano, volal mi jeho kamarád, že se Ivanovi na golfu ve Slavkově udělalo zle. Usoudil jsem, že by to mohlo být srdce. Naštěstí první pomoc přišla včas a Ivan vyvázl bez následků.


On pak zhubl, upravil životosprávu. To je správná cesta, že?
Jistě. Chce to hodně spát, pravidelně jíst. Nedržet stresy uvnitř, bavit se o problémech, odpočívat a mít koníčky, aby se člověk neupínal na jedinou činnost. Důležité je domácí zázemí. To platí pro všechna povolání s velkou odpovědností.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze