Etapa Tour s pořadovým číslem 13. Pro některé jezdce je opravdu nešťastná.
Španěl Navarro se potácí jako opilý a vzdává. Australan Porte, druhý muž pořadí, se s žaludečními křečemi propadá do nenávratna. Dánu Fuglsangovi podklouzne při sjezdu kolo a letí na zem jako podťatý. Až později se ukáže, že na vině byl bidon Jurgena Van Den Broecka. Ten se přes Twitter omlouvá: "Doufám, že Jakob je O. K. Nevyhodil jsem svůj bidon ven, vypadl mi sám. Omluva za pád a zranění."
Teplota vzduchu 33 stupňů a asfaltu 55 stupňů, ukazuje během etapy teploměr. Asfalt teče, lepí se.
"Uvařen na kole," povzdechne si na konci tohoto dne Tony Martin. "Takové vedro! Neřekli mi, že dnes jedeme přes Saharu. Snad každý musel dostat úžeh," řekne v bílém trikotu Romain Bardet. Další francouzský vrchař Jean-Christophe Peraud si uleví: "Vyčerpávající den. Měl jsem křeče a strašně jsem trpěl."
Leopold König naopak v "třináctce" prožívá úplně jiné emoce.
Jedenáct kilometrů před cílem zkouší útočit Thibaut Pinot, jenže nic z toho není. Tak teď já, to je ta chvíle, pomyslí si König a ujíždí z elitní skupiny vpřed.
Předčasně? Zbytečně brzy?
Co od toho očekává?
"Neočekával jsem nic. Jen jsem měl v hlavě: Útoč!" poví později.
Pouze Rafal Majka, šestý z Gira a nyní v týmu Tinkoff-Saxo "pohrobek" po padlém kapitánu Contadorovi, se za něj zavěsí. Jenže aby Polák vystřídal? Na to by český cyklista čekal jako na smilování. Majka nejeví nejmenší ochotu spolupracovat.
Dobře, zůstaň si za mým kolem, pomyslí si König, a dál tahá své tempo. Za nimi to v partě kolem žlutého trikotu vře. Vyráží Valverde, vzápětí Nibali, potom Pinot. K nim se připojí Ten Dam. Pronásledovatelé se právě zformovali a bitva začíná naplno. Se 190 kilometry ve spalujícím žáru v nohách.
K vedoucímu duu zezadu přiletí Nibali. Dobře, jsou teď tři. Zato Valverde a Pinot ztrácejí půl minuty. Výborně.
Tři kilometry před cílem kdosi z českých fanoušků nastříkal na asfalt nápis "Leo, Leo, Leo" a přidal k němu smajlíky. Königovi právě do smíchu není. Nibali mu uniká. Ne, toho nechytí. Zůstává s Majkou.
Maminka Ivona Königová synovi ráno poslala esemesku: "Budeme na tebe čekat." Přijela v noci na pátek, s početným příbuzenstvem. "Jsou tu i manžel, synovec, můj bratr, jeho žena, strýček, celkem deset lidí," vypočítává. Na tváři trikoloru, na jedné ruce nápis "König", na druhé "My son" a na krku křížek. Tak trne 800 metrů pod cílem. Nemá zprávy, jak se koncovka etapy vyvíjí. Ale najednou je tu Leo. "Leóóó,“ křičí všichni jak o život.
Opodál ční vlajka se žralokem na kole a "Žralok" Nibali supí pro třetí etapový primát i razítko na žlutý dres. O 10 vteřin po něm Majka přespurtuje v cíli českého souputníka. "To není fér. Když nestřídal, nemá spurtovat," reaguje lídr stáje NetApp.
König je třetí, takřka půl hodiny tráví na antidopingové zkoušce. Po Pinotovi a Majkovi stoupá do budky komisařů, zatímco Vincenzo Nibali na pódiu za zvuků fanfár zrovna obléká žlutý dres.
Konečně i kapitán NetAppu opouští testovací místnost a dojíždí na kole 200 metrů k týmovému autobusu, kde je přivítán halasným veselím příbuzných. „My si ten Leův úspěch tou ranní esemeskou objednali,“ povídá maminka. König namlouvá první dojmy na mobil Stefanovi Flessnerovi, tiskovému mluvčímu týmu, pak přicházejí další a další rozhovory. Nejen pro česká média. Hlásí se Eurosport i zahraniční cyklistické servery.
"Před Tour jste si stanovil za cíl první patnáctku. Nepřehodnotíte ho nyní?" ptá se anglicky reportér.
König ho hned opraví. "Patnáctka? Ne, to nebyl můj cíl, ale našeho managementu. Oni na mě byli milí. Mým cílem však vždy bylo skončit na této Tour v Top 10. Po troše smůly v prvním týdnu jsem si myslel, že už je to možná nemožné. Ale vidíte, Tour je nevypočitatelná."
Ján Svorada tady v minulosti ovládl tři sprinterské etapy, v těch horských však dosud nejvýše pronikl Roman Kreuziger na 4. místo. On je nyní o příčku výš.
"Třináct dní jsem na takový den čekal a nakonec přišel," povídá. Sportovní ředitel Enrico Poitschke svoji jedničku chválí: "Bylo strhující sledovat, jak Leo byl při stoupání jedním z nejsilnějších. Ocitli jsme se dnes neuvěřitelně blízko vítězství. Ale Nibali byl jednoduše silnější."
Italský lídr Tour, o kterém je řeč, po skončení ceremoniálu popisuje: "Vysoké teploty způsobily, že jsme všichni prožili extrémně obtížný den. Vyhrát právě takovou horskou etapu, když máte navíc na sobě žlutý dres, je cosi nesmírně emotivního."
Hlas ho prozrazuje, jak moc dojatý je.
Druhý Rafal Majka se naopak svěřuje: "Být po skoro dvacetikilometrovém kopci druhý jen za Nibalim, není vůbec zlé. Jsem spokojen, ale zároveň jsem hladový po etapovém vítězství. Zítra bude na Izoardu a v Risoulu další šance."
Rovněž třetí König však ujišťuje: "Nejel jsem dnes tak, abych se před Izoardem popravil."
Maminka Königová věští, že právě střecha letošní Tour jménem Izoard může být jeho horou. Zároveň přiznává, jaký má o syna strach. "Když uspěje, jako dneska, je to krásné. Jenže tahle Tour je tak hektická. Od televize je hrozné dívat se na ty kluky, jak padají a končí. To nikomu nepřeju."
Další počínání svého Lea už budou Königovci sledovat přímo ve Francii. "Chceme tu vydržet týden a až potom se vracet," prozrazuje maminka. "Ale kdyby se to náhodou vyvíjelo výborně, klidně zajedeme i do Paříže."
Za třetí příčku ve 13. etapě by si její syn v pátek připsal prvních šest letošních bodů do žebříčku World Tour, kdyby... Kdyby nebyl jezdcem druhodivizního týmu, protože ti podle pravidel UCI v žebříčku World Tour evidováni být nemohou.
Ovšem co není, může brzy být.
Že měl už před startem Tour nabídky na přestup do stájí první divize, není žádným tajemstvím. Po odvážném vystoupení na pouti do Chamrousse bude jeho vyjednávací pozice ještě lepší.
