Sobota: Jde o vteřiny, dej do toho vše
Ivona Königová má na sobě výstroj synovy stáje Sky a vykládá s mírným pohoršením: „Oni na ně jeden den vymyslí kopec jako prase - a druhej den znovu. Jenom do nich.“
Z party příbuzných a přátel, která před týdnem vyrazila fandit Leopoldu Königovi do Dolomit, zbyli v předposlední den Gira už jen ona a manžel, který s obytným vozem vše odřídil. V pátek večer s ním v Cervinii parkovali hned u hotelu týmu Sky, ráno vstali v šest - a rychle zase na cesty.
„Na Tour nepojedu, už není dovolená,“ směje se táta König.
Jak syna průběžně navštěvovali a kontrolovali, starostlivá maminka si hned všimla: „Poslední dny je Leo hodně utahanej. Ale kdo by nebyl.“
Vydechnout však nesmí. V sobotu jim nejprve stojí v cestě Colle delle Finestre s 2 178 metry Cima Coppi, tedy nejvyšší vrchol tohoto Gira.
Horskou cestu, klikatící se 45 serpentinami k průsmyku Finestre, nechali na počátku 18. století vybudovat generálové „krále Slunce“ Ludvíka XIV. Usnadnili si tak přístup k savojské pevnosti Fenestrelle, jež sehrála významnou roli při válce Francie se Savojskem i v té další, o španělské dědictví. Dlouhá léta, také za císaře Napoleona, po ní koně vláčeli vojenskou techniku. Pak upadala v zapomnění. Až ji Carmine Castellano na konci své vlády v křesle ředitele Gira v roce 2005 oživil.
Osmnáct kilometrů surové dřiny, z toho posledních osm je nevyasfaltovaných! To je Finestre. Kamínky a jemný prach. Jako bych jel po pláži, pomyslí si na jeho svazích König - a kolo s ním občas v zatáčce smýkne. Kyslíku v plicích ubývá, nohy tuhnou. Kdo si nerozvrhne síly, ten tu vybouchne, nabádá se.
Tady Alberto Contador ukáže, že není strojem, nýbrž „pouhým“ člověkem, když se ztrápeným výrazem v obličeji jede za skupinou favoritů, přestože mnohem později bude všechny ujišťovat: „Ani na chvíli jsem nezapochyboval, že by můj růžový dres byl v ohrožení.“
Tady se Mikel Landa jako první vydrápe na vrchol, načež pochopí, jak striktním týmovým sportem občas cyklistika je, když během posledních kilometrů do cíle v Sestriere přiletí z vozu stáje Astana od manažera Martinelliho příkaz: „Zpomal a počkej na Fabia.“ Protože Fabio Aru je lídrem Astany, který si v cíli v Sestriere má dojet (a skutečně dojede) pro etapové prvenství a druhé místo na Giru.
König na vrcholu Finestre zaostává dvě minuty za skupinou, kde jedou také Kanaďan Hesjedal a Nizozemec Kruijswijk, a virtuálně v Giru klesá na sedmou příčku.
Zato pak! Nejprve s pomocí Mikela Nieveho a později sám táhne tempo své skupinky. „Dej do finiše všechno, jde o vteřiny,“ vybízí ho z auta sportovní ředitel Dario Cioni.
Na posledních třech kilometrech najede na Kruijswijka půl minuty a to stačí. Je šestý na Giru. Zhroutí se z kola na asfalt, pije jak duha a kolem něj se už tlačí reportér Eurosportu a další tři televizní štáby. Protože ten Čech je zajímá. Nejen svým umístěním a postem lídra týmu Sky, ale také výbornou angličtinou a darem zajímavě mluvit.
„Dneska jsem si hrábnul,“ řekne i česky. „Po 3 500 kilometrech Gira jsem si připadal, že jedu časovku. Podle toho taky vypadám.“
U týmového autobusu se slovy díků obejme Nieveho, protože správný lídr vždy ocení muže, kteří pro něj dřou.
Cyklistický mág Dave Brailsford, jenž stál za triumfy Wigginse i Frooma na Tour, rozebírá s Königem etapu, dva zanícení muži, pohlcení svojí prací. „Kde odpadl Trofimov? Kolikátý nakonec dojel Hesjedal?“ zjišťuje König.
Ještě než Brailsford odejde, poplácá svého českého lídra po rameni a pronese: „Progres, ten je nejdůležitější. Progres! A ty se zlepšuješ.“
Dario Cioni nasadí svůj typický úsměv muže spokojeného s odvedenou prací a ocení: „Leo byl na Giru náš plán B, a byl to velmi dobrý plán B. Odvedl tady skvělou práci. Za cíl jsme si určili, aby dosáhl nejlepšího umístění na Grand Tour v kariéře. Což dokázal.“
S RODIČI. Až do Sestriere doprovázeli Leopolda Königa na Giru i jeho rodiče.
Ivona Königová si uleví: „To zase byly nervy. Ráno se vždycky bojím, aby Leo dojel, a během dne, aby ho nikdo nepředjel.“ Potomkovi s manželem vzápětí oznámí: „Do Milána už zítra dojedeš bez nás, že jo?“ Nejvyšší čas vrátit se domů.
Parkoviště pod kulatými věžemi Sestriere jako by v sobotním odpoledni ovanula atmosféra všeobecné úlevy. Nejhorší muka jsou za nimi. O pořadí se zdá být rozhodnuto. Giro v neděli v Miláně skončí. Na tiskové konferenci Fabio Aru poslouchá, jak Alberto Contador oznamuje „čím dál víc už myslím na Tour“, a protože italskému mladíkovi na Finestre vytrávilo, spořádá během Španělova proslovu housku se šunkou.
Večer König na Facebooku v nadsázce hlásí: „Burger, pizza a pivo. Jsem absolutně k. o. Doufám, že mě teď do toho Milána dotlačí.“
Kdyby to šlo tak lehce...
Neděle: Ty defekty byly dva...
RIVALOVÉ S ÚSMĚVEM. Lídr Gira Alberto Contador a druhý v pořadí Fabio Aru si už v poslední etapě družně vykládali.
Závěrečná etapa z Turína, evropského města sportu 2015, do Milána, centra Expa 2015, skutečně zpočátku připomíná klasickou rozlučkovou etapu na závodě Grand Tour. Contadorův tým Tinkoff-Saxo si zapromenuje před pelotonem, Oleg Tiňkov má růžový přeliv a z auta kropí silnici šampaňským, dva uprchlíci ujedou a všichni očekávají, že před cílem budou zase dojeti. Leopold König je skryt ve vláčku Sky, který se rozhodl dopomoci Eliovi Vivianimu k spurtérskému triumfu, a všichni už vyhlížejí cíl.
Jenže ještě předtím dorazí na milánský okruh. Tu a tam drkocají po kostkách a kdyby jen to. Co to je tady? Aha, tramvajové koleje napříč silnicí. A támhle zase propadlé kanály. Pozor, chlapci.
Defektů přibývá. König svůj první řeší 13 kilometrů před cílem a dotáhne se za pomoci svého týmu zpět do balíku - promiň, Elio, tvé pomocníky teď potřebuje lídr.
Druhý defekt českého jezdce pak ve všeobecném mumraji unikne pozornosti kamer, médií, takřka všech. Přitom právě ten jej může připravit o celkové šesté místo.
Smečka se řítí do cíle. Uprchlíci, dva protřelí dráhaři Keisse a Durbridge, kupodivu nejsou polapeni a Iljo Keisse pozdvihne etapovým triumfem prapor stáje Etixx. Načež nastává ve skromném ohrazeném cílovém prostoru, kde se tísní 163 cyklistů i jejich doprovod, tradiční chaos. „Tam nechoďte, jděte támhle, ne sem taky ne, vraťte se,“ vykřikují organizátoři, marně se snažící každého nadirigovat, kam patří.
Raději pryč odtud, k týmovým autobusům a ke stařičké stavbě, u které jsou dnes zaparkované. Ne, není to ledajaká stavba, tady se totiž psaly dějiny cyklistiky. Velodrom Vigorello. Když za dávných časů Giro i Tour ještě vrcholily na velodromech, oslavovali tu italští tifosi šampiony růžového závodu Bindu, Bartaliho, Coppiho. A zde také v roce 1940 splnil voják Fausto Coppi rozkaz, který dostal od svého nadřízeného v armádě: „Překonej světový rekord v hodinovce.“
Ovšem následovníci legendárních jezdců zrovna nemají myšlenky na historii. Probíhá mohutné balení, cyklisté některých týmů hned v nedělním večeru odlétají domů. Před autobus Sky už pomocníci nosí černé kufry jezdců. Vivianiho, Henaův, Nieveho, Sivcovův...
„Leo je uvnitř?“ ptáme se Kurta Asle Arvesena, jednoho ze sportovních ředitelů stáje.
„Leo? Ne, ten už je pryč. Poslali jsme ho rovnou z cíle helikoptérou domů, aby pořádně zrelaxoval. Za chvíli jede Kolem Turecka,“ odvětí s naprosto vážnou tváří.
Ale no tak, pane Arvesene, i kdybychom vám to věřili, Turecko se už jelo.
„Z toho si nic nedělejte, se mnou se Kurt taky nikdy nebaví vážně,“ směje se mediální pracovník týmu Sky, který se vzápětí s Arvesenem pokouší natočit rozhovor, hodnotící celé Giro.
Z autobusu vyjde Leopold König, v ruce svůj oblíbený koktej smoothies, a vypráví: „Ty mé defekty byly dneska dva. Druhý přišel 3 300 metrů před cílem. Proto jsem byl v cíli se ztrátou.“
Moment Leo, to má být další arvesenovský vtípek?
KDYŽ SE BALÍ GIRO. Kufry jezdců Sky už jsou připraven na cestu, mechanici ještě naposledy provádějí očistu kol.
Ne, vtip to není. Ale uklidňující zpráva o nahlášení defektu až v neutralizované zóně, doprovázená Königovým úsměvem, následuje.
„Leo je šťastný a tým je šťastný,“ říká Arvesen a pro tentokrát to myslí vážně.
Zbývá nám posledních pár minut, než se všichni rozjedou na letiště.
Osmadevadesáté Giro d´Italia se stalo minulostí.
Na každé Grand Tour to tak bývá. Cesta je dlouhá. Ale konec velmi rychlý.
