Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Honba za rekordem. Cyklističtí „blázni“ rok pošlapou o zápis v kronikách

(Ilustrační foto) | foto: Radek Kalhous, MAFRA

22 2015
Nový rok 1939, pět hodin ráno. Angličan Tommy Godwin skočil na kolo a jel se projet. Když večer slezl, měl za sebou 376 kilometrů a první etapu bláznivého závodu. Individuální časovky, co nakonec trvala celý rok a na jejímž konci mu součty ukázaly neskutečnou, nelidskou cifru - 120 805 kilometrů v sedle.

Ve čtrnácti jezdil na kole v botách, které si půjčil od sousedky. Pak na kole místního řezníka vyhrál 25mílový závod. Jindy zachránil ženu z ohně a když se přesvědčil, že je v pořádku, odjel. Na kole. A když se ho jednou dcera ptala, proč tenkrát vytrpěl tolik kilometrů pro nic za nic, odpověděl: „A proč ne? Proč Hillary vylezl na Everest? Protože tam stojí.“

A Godwinův rekord, oficiálním názvem nejvyšší roční objem mílí, platí dlouhé dekády dodnes.

Málokdo je schopen takovou porci ušlapat za celý život a co teprve za 365 dnů? Asociace cyklistických ultramaratonů se však rozhodla dávný rekord oprášit a dva „blázni“ se letos o jeho zlomení pokoušejí. V průměru musejí ujet 329 kilometrů za den!

Angličan Steve Abraham vyrazil za svým pokusem hned 1. ledna, americký vytrvalec Kurt Searvogel, kterého většina blízkých zná coby Tarzana, měl sice devítidenní zpoždění, přesto i on věří: Výkon starý 76 let překonáme!

Honba za kilometry odstartovala v roce 1911, když s bolavou výzvou přišel cyklistický týdeník Cycling. Prvním rekordmanem se stal Marcel Plaines u jehož jména byla uváděna hodnota bezmála 55,5 tisíce kilometrů a tento zápis přežil až do 30. let minulého století, kdy byl šestkrát po sobě v krátkých intervalech překonán.

Naposledy v roce 1939, kdy se v Anglii tři dobrodruzi rozhodli vylepšit stávající rekord 100 250 kilometrů. Jeden cestou havaroval, druhý fyzicky nestíhal a zůstal jen Godwin. Na 14kilovém ocelovém kole s pouhými čtyřmi převody uháněl napříč studenými a neudržovanými ulicemi Anglie do dějin. V sedle vlastně třikrát objel Zem a stal se nezapomenutelným. I když se pak musel učit znovu chodit a natahovat prsty zvyklé jen svírat řídítka.

Teď jsou tu dva jeho nástupci, kteří mají už skoro třetinu své cyklistické dřiny za sebou. V případě Brita Abrahama se však sen o místě v kronikách vzdaluje, zpomalila ho totiž kolize s opilým šoférem na mopedu, při níž si polámal dvě kosti v kotníku a musel na operaci.

Ale že by svou misi vzdal? Poté, co měl za sebou tři měsíce a víc než 27 tisíc kilometrů? Rozhodl se: Pokračuju! Jen ne v sedle, ale vleže na speciálním tricyklu. „Doktoři neřekli ne.“

To Tarzan vypadá, že by se mohl kromě filmového plátna prosadit i do cyklistických kronik. Den co den polyká nové dávky mílí. „Mým cílem bylo v úvodním týdnu šlapat 10 hodin denně a pak každý týden, až se bude zlepšovat počasí a prodlužovat viditelnost, přidat 10 minut,“ psal na svém webu. „V létě bych chtěl v sedle strávit 14 až 15 hodin a ke konci roku 2015 zase snížit objem k deseti hodinám.“

A na Silvestra bude sčítat...

Autor:






Nejsem perfektní máma!
Nejsem perfektní máma!

Své dítě miluji, ale dávám mu opravdu to nejlepší?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze