Skočdopolová tak Gerlovou, vítězku z let 2006 až 2008 a 2010, po roce opět vystřídala na tuzemském tenisovém trůně.
"Před zápasem jsem se absolutně necítila," postěžovala si zklamaná Gerlová bezprostředně po utkání, kdy vznikal tento rozhovor. Potom už musela v hlavě přepnout na pozitivnější vlnu - ještě týž večer cestovala autem na další turnaj do Francie. Z Ústí si odvážela odměnu 30 tisíc.
Do finále jste vstoupila evidentně špatnou nohou, krátce po začátku jste prohrávala už 0:5...
Stahovat v prvním setu takový náskok bylo šíleně těžké, utekl strašně rychle. Určitě se na tom podepsala nervozita ze zápasu, moc mi taky nesedí počasí, když fouká, je zima a míče z jedné strany letí tak a z druhé onak, takže se to pořád točí. Člověk si těžko zvykne na nějaké tempo. Na začátku nebyly žádné delší výměny, nemohla jsem se dostat do tempa. Hledala jsem se, čekala jsem, kdy to přijde a zlomí se to. Uhrála jsem dva gamy na 2:5, ale ten set byl ztracený už dřív. Ve druhém jsem se zvedla, jenže celý zápas jsem se necítila dobře a bylo to tahání za kratší konec. Zradil mě servis, ty gamy jsem soupeřce darovala já sama, kdyby se to nestalo, věřím, že bych druhý set vyhrála a třetí by byl zase otevřený.
Vlilo vám krev do žil, když jste za stavu 0:5 konečně získala první game?
Ano, ale dojem ze hry byl špatný. Když se necítíte, je hrozně těžké bojovat. Nemůžete se spolehnout na svou hru a povzbudit se jistě zahraným míčem. Takhle to bylo takové ano-ne. Nebyla jsem zkrátka vnitřně přesvědčená o tom, že to prolomím.
V Rieter Cupu jste letos dvakrát narazila na svou mladší sestru Martinu, vyřadila jste ji v singlu i deblu. Jaké to je proti ní nastupovat? Vycházíte dobře? Debl s ní nehrajete...
My jsme nikdy nehrály společné turnaje, takže z toho důvodu netvoříme sesterskou dvojici. Nemohly jsme se ani moc potkat. Zkusily jsme si to tak třikrát a musím tedy říct, že nám to zrovna moc nešlo. Jinak spolu vycházíme úplně v pohodě. Na kurtu to byl opravdu divný pocit. Často spolu trénujeme, takže víme, která co kam zahraje.
Hecujete se?
Nehecovaly jsme se, spíš mi to přišlo, jak když jdeme na trénink. V zápase jsme na sebe kolikrát koukaly a měly sto chutí se začít smát. Nemělo to ten správný náboj. Někdy jsem přemýšlela, jestli jí nemám balon darovat, místo abych výměnu rychle ukončila.
Uspokojí vás alespoň vítězství v deblu, když to páté finále v jednotlivcích nevyšlo podle vašich představ?
Singl je samozřejmě přednější, takže mě ta porážka hodně mrzí. I když výhra ve čtyřhře je pěkná. Myslím si, že debly nebyly až tak těžké, byla to spíš splněná povinnost. Chtěla jsem víc v singlu.
Před pěti lety jste na Rieter Cupu přehrála ve finále wimbledonskou šampionku Petru Kvitovou, jíž tehdy bylo šestnáct. Dalo se vyčíst, co z ní časem vyroste?
Bylo vidět, že má obrovský talent. Ten rok se hrozně zvedla, do té doby o ní nebylo vůbec slyšet. Pak vystřelila nahoru. Věděla jsem, že se hodně zlepší, ale vyhrát Wimbledon? To už je hodně. Kdyby mi to tenkrát někdo řekl, nevěřila bych mu. Před půl rokem už bych to viděla jinak.
Máte z dřívějška čtyři české tituly, teď jste skoro vybojovala pátý ve finále. Co poskočit výš také v žebříčku WTA (Gerlová je aktuálně 476. v pořadí)?
O to se snažíme celý rok. Akorát funguje systém, že body drží v žebříčku jen sezonu. Takže je pořád musíte obhajovat. Jeden rok se vám daří, druhý rok nebo půlrok už míň a propadnete se. Je to takový běh na dlouhou trať. Když máte formu, může člověk vyletět a využít to na větších turnajích. Pokud ne, přijde ta obhajoba, z toho stres a nervy. Je to kolotoč.
