Láká ho olympiáda v Turíně 2006, kde by mohl být českou medailovou nadějí v U-rampě. Proto by musel jezdit Světové poháry. A k tomu zatím nemá dostatek FIS bodů. K nim se prokouše jen starty na okrajových FIS závodech, ale to odmítá.
"Mají horší tratě a rozhodčí bodují jinak, což popírá individuální projev," vysvětluje. "Já se chci zlepšovat, jezdit špičkové závody s nejlepšími jezdci a bavit se tím. Ne se nechat někým prudit. Takže fakt nevím, jak mi to vyjde. Neřeším to," říká člen světového týmu Quiksilver/Red Bull.
Snowboard, jízda na prkně, začal jako samostatný nezávislý sport. Do olympijského programu se však dostal v Naganu 1998 už jako odvětví lyžařské federace. "Nejsme dvě party. Všechno jsme lidi, co je baví jezdit na hory. Problém je ve funkcionářích, kterým nejde o sportovce," vyhlašuje sedmadvacetiletý rebel. "Já přeju všem, kdo něco umí," dušuje se.
V létě Černík létal helikoptérou a brázdil nedotčené svahy Valle Nevado v Chile. Točil filmy a reklamy. Pak trénoval na surfu, jezdil na kole a plaval v písnících okolo Hradci Králové, kde bydlí.
Teď se chystá na druhý ročník prestižní volnomyšlenkářské série Ticket to ride, šéfované Terje Haakonsenem, nejlepším snowboardistou všech dob. A taky na exhibici do čtyřicetistupňového žáru Jižní Afriky. "Postaví rampu a nastříkají ji sněhem z podchlazených stanů. Až doskáčeme, sníh odtaje," těší se. Rád by prorazil i na X-games, hry extrémních "free" sportů.
"Ano, pro některé snowboardisty zůstane hlavní získávat tituly, olympiáda něco znamená," uznává. "Ale jiní považují za důležitější užít si hory a být svobodný. Těch je zatím většina. A pro nejlepší profíky je výhodnější být nezávislý."
Z této scény vzešel i akrobat Aleš Valenta, nejlepší český sportovec uplynulého roku. "Uznávám ho. Posunul freestylové lyžování do širšího podvědomí a přivedl k němu sponzory. Ale už je jinde."
 Na Novém Zélandu si Martin Černík stihl kromě jízdy na prkně prohlédnout i přírodu. |
