Dnes je sám osobností, jedním z nejlepších pivotů historie.
A především, i po čtyřicítce, kterou oslavil včera, se chystá na další extraligovou sezonu. V Plzni, kde vyrůstal a kam se před dvěma lety vrátil z posledního zahraničního angažmá v německém Bad Neustadtu.
"Pořád to beru tak, že chci pomoci plzeňské házené. Kvůli tomu jsem přišel. I když máme limitované ekonomické možnosti, chceme tým posunout výš. Je v něm perspektiva a snad ještě klukům mám co předat," plánuje oslavenec.
Že má co předat? Pro kouče Habera je nepostradatelný!
"Loňskou sezonu promarodil kvůli operaci kolena. Přesto teď v přípravě Martin zase hraje jako zamlada," chválí Vladimír Haber.
Nicméně sám Šetlík přiznává, že po posledním zranění už se mu před očima míhal přelud konce kariéry.
Ve čtvrtfinále předminulé sezony proti Dukle mu protihráč Stehlík plnou vahou dopadl na koleno. Výsledek? Přetrhané vazy, minimálně půlroční pauza. "Už se mi nechtělo začínat... Ale pak se to rozleželo. Nechtěl jsem skončit takhle blbě, kvůli zranění. Mám tady rozdělanou práci," tvrdí Šetlík.
Není pouze hráčem extraligového týmu. Trénuje dorost, zastává funkci sportovního manažera. V hale je skoro celé dny.
A stejně jako před 20 lety touží po úspěchu. "Ale s věkem jsem trpělivější. Dřív jsem všechno prožíval, žrala mě každá porážka. Teď už na všechno koukám i z jiné pozice než jako hráč," srovnává.
Šetlík v reprezentaci "odkroutil" 235 zápasů, hrál na pěti světových šampionátech. Už ve dvaceti na svém prvním, který v roce 1990 hostila Praha. "Skončili jsme sedmí, střelecky se mi dařilo a nastupoval jsem pravidelně. Mám na ten turnaj jen hezké vzpomínky."
Stejně jako na Francii a Německo, kde prožil nejkrásnější chvíle klubové kariéry. S pařížským US Ivry si zahrál semifinále EHF, bundesligu okusil v dresu Pfulingenu.
"Hráli jsme tři roky o udržení, ale v nejlepší soutěži světa. Na to se nezapomíná," tvrdí Šetlík.
Do černých vlasů už se mu místy dere stříbřitá šeď, ale postavit se mu na házenkářském hřišti s míčem v ruce, to je pořád hodně těžká chvíle.
"Házená je ovšem pořád rychlejší, dynamičtější, má pořád spád. Vydržet celých 60 minut, na to musíte být pořád top trénovaní."
I tak dřinu znovu podstupuje. I když jsou rána, kdy tělo hodně bolí. "Pomůže procházka se psem.
Ale ranní běhání jsem odboural asi před půl rokem," přiznává se smíchem.
Koleno drží (a Šetlík to ťuká na dřevo), žádné omezení necítí. A když se ho zeptáte, kam chce Plzeň v sezoně dotáhnout, uslyšíte slovo semifinále.
Ale čtyřicítku nechce opomenout, chystá pár oslav. "V sobotu, po přípravném utkání s německým Aue, plánuju něco se spoluhráči z Lokomotivy. V rodině máme ještě jedno kulaté výročí, tam už máme také oslavy naplánované. A počítám ještě s akcí pro bývalé spoluhráče zmistrovského Kovopetrolu," vypočítává Šetlík.
Jen toho, že mu teď nezbývá čas na velkého koníčka – rybaření – trošku lituje. "Šel bych k řece strašně rád, jenže času je hrozně málo. Ale doufám, že v září si ještě pár hodin vyčlením," věří oslavenec.
Bude nadcházející sezona jeho poslední v extralize?
Trenéra Habera trápí zranění
|
