"Rád bych si na to připil. Ale s Modenou teď pořád hrajeme, takže to nepůjde," říká sedmadvacetiletý hráč.
Jaký ten předchozí rok byl?
Komplikovaný. Byl jsem pořád zraněný.
Zdraví vás trápilo i nedávno, že?
Pravda, měl jsem zablokovaná záda. Moc jsem se nevyspal, ani sedět se pořádně nedalo. Zkoušeli jsme všechno od bazénu až po laser. Pomohl mi až nějaký osteopat z Parmy, který shodou okolností spolupracuje i s cyklistou Padrnosem.
Takže je to v pořádku?
Ano. Lékaři mi doporučují, abych teď jedl bílé maso. A já zrovna radši červené! Taky povídali, že mám omezit mléčné produkty. Přitom já jsem si zvykl pít po ránu actimel. Člověk je zblblej z televizních reklam, jak prý je mléko zdravé. A pak se to obrátí proti vám (smích).
Druhý rok po sobě jste v anketě o volejbalistu roku těsně porazil Lébla. V čem jste jiní, v čem stejní?
Jsme podobné typy. Rádi si užíváme života, nejen volejbalu. Oba jsme ale natolik profesionální, že si umíme říct: Dost! A v pravou chvíli zabrat. A v čem jiní? Třeba posloucháme jinou hudbu. Já mám rád tvrdší rock, on spíš klidnější věci.
Kdo je Michal Rak- Český reprezentační volejbalista- Jeden z nejlepších blokařů na světě - Narozen 14. srpna 1979 v Liberci - Výška: 205 centimetrů - Váha: 95 kilogramů Vyhlášen podruhé za sebou nejlepším volejbalistou republiky, podruhé porazil dalšího blokaře z italské ligy Lébla - V Itálii hraje za Modenu - Předchozí kluby: Liberec, Odolena Voda, Trentino - Největší úspěch: S reprezentací vybojoval semifinále Světové ligy (2003) - Přezdívka: Rákoš - Na nedávném mistrovství světa dostal od čtenářů iDNES ze všech reprezentantů v průměru nejlepší výslednou známku 1,72 (celý tým měl průměr 2,68) - Očima reprezentačního kouče Haníka: Michal je středový hráč, po němž se chce, aby blokoval, útočil, pomáhal realizaci taktického plánu blokování. A k tomu, aby dobře servíroval. To vše provádí na úrovni nejvyšší světové kvality. |
Oba dva už nějakou dobu hrajete v Itálii. Změnila vás tahle země?
Určitě. A nejde jen o italské kafe, které jsem si zamiloval. Lidi kolem jsou jiní. Nemám tady české kamarády, to se po telefonu nedá dohnat.
Jste stýskavý člověk?
Jsem v mezifázi. Pokud bych dostal tři dny volna a letenku do ruky, neváhám a pádím do Česka. Bylo ale hůř, když jsem v Itálii začínal.
Pochytil jste už italský temperament?
V tomhle zůstávám Čech. Pořád si nad některými věcmi můžu ukroutit hlavu, jak to nechápu. Když jede Ital v autě, pořád se rozčiluje, mává rukama a za zavřeným okénkem nadává. Tohle mě vždycky rozesměje.
Když jsme u těch aut – v Modeně se vyrábí luxusní vozy Ferrari a Maserati. Máte něco takového v garáži?
Ne, mám přes dva metry, takže bych se do toho asi ani nevešel. I když – do toho maserati asi jo (spiklenecky). Vídám je na parkovišti u naší haly a nevypadají špatně. Ale já bych maserati ani ferrari nechtěl, je to zbytečná frajeřinka pro honění ega. Radši jezdím škodovkou.
Vážně?
Jasně. Pořád Italům marně vysvětluju, že škodovka je výborné auto. Oni si ale radši koupí fiata, kterého po třech týdnech mají v opravě. Jsou už takoví. Uznávají jen svoje věci.
Zmínil jste svou výšku. Je pro vás v životě velkou komplikací?
Zvyknul jsem si. Nebýt jí, nehraju volejbal v Itálii. Mít 170 centimetrů, dělal bych třeba někde stavbyvedoucího a nikdo by o mně nevěděl.
Tedy žádné starosti?
Ale jo, třeba s postelí. Vždycky je malá. Problémy mám i v dopravních prostředcích. Svízel je i s oblečením, i když s jeho dostupností se to poslední dobou hodně zlepšilo.
Jak jste to řešil dřív?
Hodně se šilo. Teda, ne že bych to zvládl já sám. Ale když jsem byl kluk, tak mi táta šil nějaké věci na lyže. Jinak by se to nesehnalo.
Být takový čahoun má však určitě i výhody. Napadají mě dvě: jen tak si na vás nějaký poberta netroufne. A taky na to letí holky. Nebo se pletu?
Je pravda, že jsem se ještě nepopral. Budu si to muset napsat do diáře mezi věci, které jsem ještě nezkusil (smích).
Spíš bych řekl, že to na vás nezkusili ti druzí.
Jak říkám – zatím.
Trochu jsme zamluvili ty holky.
Jenže ona je v tomhle určitá hranice. Být vysoký, anebo hodně vysoký. Já spadám do druhé kategorie, holky se mě spíš bojí. Někdy. Záleží, jak to kdo bere. Určitě lepší, než kdybych měl 150 centimetrů. To už asi holky vůbec nebere. Kromě toho – v Itálii jsem s přítelkyní.
Před časem jste říkal, že v Itálii si člověk lehce zvykne na poklidný a pohodový život. Musíte tedy hodně bojovat s vlastní pohodlností?
Ano. V Itálii mají na všechno spoustu času. Když se pak člověk vrátí do Česka, zdá se mu, že všechno kolem něho sviští. Lidi se v rychlosti nají za půl hodiny. To Italové na to mají hodinku. Vínko nebo kafíčko, všechno v klídku.
Vypadá to, že jste v Modeně spokojený. Platí to i po volejbalové stránce?
Platí. Akorát jsme toho zatím moc nevyhráli. To mě trápí. V mužstvu je navíc o jednoho cizince nad limit, což mě může ohrozit. S klubem jsme o tom jednali, byl jsem přesvědčován, že se mnou počítají. Ale znáte takové sliby.
 Michal Rak je novým kapitánem české reprezentace. |
