Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Další svátek ragbistů se blíží. Je tu prestižní klání Six Nations

Anglický ragbista Jack Nowell skóruje v duelu proti Uruguayi. | foto: AP

6 2016
Až se bude jaro ptát, co dělali loni, nejlepší ragbisté Evropy odpoví...Ale co vlastně?

„Na to jsem právě sám zvědavý,“ usměje se Martin Kafka, bývalý reprezentant a jeden z mála Čechů, již v ragby došli na vrcholnou mezinárodní úroveň.

Startuje totiž evropská odpověď na světový šampionát z podzimu 2015. Na akci, která strhla fanoušky v řadě zemí včetně Česka, se poprvé v historii dostali do semifinále výhradně zástupci jižní hemisféry. Ragby v jejich pojetí bylo jiné, lepší: tempem, rytmem, pohybem s míčem. Proto evropský ústup.

No a teď začíná cesta zpět.

Je tu Six Nations, prestižní klání Anglie, Francie, Irska, Skotska, Walesu a Itálie, ta je jediným outsiderem.

Kořeny soutěže sahají až do 19. století a už o víkendu se hrají žhavá derby Skotsko – Anglie (sobota, 17.50) a Irsko – Wales (neděle, 16.00). Laici budou zase objevovat, kdo je rváček, rojník či útoková spojka a spolu s fajnšmekry si budou vychutnávat tvrdé, přesto férové souboje špičkových hráčů.

Ale jak bylo naznačeno: mottem Six Nations by mělo být, jak moc (ne)jsou Evropané konkurenceschopní ve srovnání s Novým Zélandem, Austrálií, JAR, Argentinou.

„Uvidíme, jak k tomu týmy přistoupí. Chtějí uspět na Six Nations, což je velmi prestižní záležitost – ale taky chtějí uspět ve světovém měřítku. A k tomu nějaká změna bude muset nastat,“ říká Kafka a dokládá to pohledem na lavičky, kde s výjimkou Italů platí: „Všechny týmy z Britských ostrovů mají kouče z jižní hemisféry a Francie zase kouče Toulouse; klubu, jehož hra byla velmi dynamická, rychlá, s tempem, rytmem i kontinuitou.“

Evropské mocnosti se loni na mistrovství světa nedočkaly žádného velkého výsledku, což je pro ně bolavé, neboť ve Francii i ve Velké Británii ragby opravdu milují.

„Trend jde určitě tímhle směrem, ve snaze nějak dohnat jižní polokouli,“ líčí Kafka. „Je potřeba hledat určitý balanc mezi tím, aby zbytečně neriskovali, ale zároveň hře dodali větší dynamiku. Bude záležet na hráčích a trochu i na kultuře dané země.“

Po dobu šesti příštích týdnů – neboť ragbisté po vyčerpávajících duelech potřebují dlouhou regeneraci – se bude hrát v arénách, jež kypí historií i vášní: na londýnském Twickenhamu (kapacita 82 000 diváků), na pařížském Stade de France (81 338) nebo na Millennium Stadium v Cardiffu (74 500).

Zase vyvřou staré rivality, zase to bude mužná podívaná bez simulování a s výraznou úctou k soupeři, jakkoli se samozřejmě i v tomto vyskytnou „úlety“. „Brutální, kmenový a pokaždé magický. Karneval zase vypukne,“ těší se na Six Nations britský list Daily Mail. A kdo si karneval užije nejvíc? Irsko útočí na hattrick, předtím uspěl dvakrát Wales, Anglie vyhrála naposledy vroce 2011 a Francie o rok dříve.

„Francie je velká neznámá, tvoří nový tým, asi se budou v pár zápasech hledat. Řekl bych, že si to rozdá trio Wales, Anglie, Irsko. Irové nejspíš ‚treble‘ neudělají kvůli trochu nepotentnímu útoku. Anglie má velkou sílu, ale první zápasy od ní čekám spíš jistější formou. Wales se herním pojetím nejvíce podobá jižní hemisféře, jen potřebuje o něco vyšší kvalitu,“ popisuje Kafka: „Přál bych to nejspíš jim.“

Uvidí se 19. března. Show začíná!







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze