Zápas proti Švédům jste tehdy zvládli a postoupili po samostatných zápasech. Neříkal jste si, aby to vítězně dopadlo i s Francií v in-line hokeji?
Po pátečním semifinále jsme byli hrozně zklamaní, protože se nám proti USA nepovedl vstup do utkání a už jsme s tím nedokázali nic udělat. Strašně moc jsme chtěli získat aspoň bronz.
Před šampionátem Češi vyhlásili boj o zlatou medaili. Není třetí místo přece jen trochu málo?
Myslím si, že každá medaile znamená úspěch a je potřeba si vážit i té bronzové.
Není moc obvyklé, aby hokejista získal v rozmezí tří měsíců dvě medaile z různých hokejových šampionátů. Ceníte si toho?
Určitě. Vyhrát klasické mistrovství světa v ledním hokeji, to je samozřejmě úplně něco jiného. Ale když mám čas a můžu hrát se spoluhráči z in-line hokeje, vždycky udělám maximum pro úspěch.
Na rozdíl od ostatních hráčů jste po zápase proti Francii věnoval do hlediště svou hokejku. Co vás k tomu vedlo?
Byl jsem strašně rád, kolik lidí na nás chodilo. Hodně nám pomohli. Dal jsem ji nějakému malému chlapci, snad jsem mu tím udělal radost.
Zatímco vaši spoluhráči si užívali bezprostřední chvilky po vítězství kroužením na hrací ploše, vy jste s unaveným výrazem seděl na střídačce.
Ne snad, že bych se nechtěl radovat, ale prostě to nešlo. Byl jsem úplně vyřízený. Vynahradil jsem si to při závěrečném ceremoniálu po finále.
