Bezprostřední radost po posledním vítězném zápase sezony? O tu bývá v play-off nový majitel stříbrných medailí ochuzen. Přesto basketbalistky Hradce Králové po třetí poměrně vysoké porážce ve finále letošního ročníku Ženské basketbalové ligy radost neskrývaly. Před sebou totiž poprvé v historii klubu měly dekorování pro druhý nejlepší tým republiky.
„Holkám radost vytryskla. A zaslouženě, i když náš nejhezčí den byl po vítězství v semifinále nad Nymburkem, kdy bylo jasné, že máme stříbro,“ uvedla trenérka úspěšného družstva Romana Ptáčková.
Od finálové série s velkými favoritkami z USK Praha se asi moc nadějí čekat nedalo.
Každý musí vidět kvalitu, jako tenhle tým právě nyní má. Přesto si myslím, že jsme mohli uhrát malinko víc a že zápasy mohly být přece jen vyrovnanější.
Co k tomu chybělo?
Kvalitní podkošová hráčka poté, co se nám zranila Míša Hartigová. Takhle byly naše hráčky na všech postech o půl hlavy menší. Navíc jsme odehrály náročné play-off a finále už pro nás bylo za hranou, už se nenašly zbytky sil. Když se k tomu přidá, že některá z důležitých hráček, které nastupovaly, na tom nebyla zdravotně nejlépe a to, že jsme pak chtěly nechat zahrát všechny, tedy i mladé a méně zkušené, tak z toho byly tyhle výsledky.
Předpokládám ale, že vám finále nevzalo radost z jinak velmi úspěšné sezony a z historického úspěchu.
To určitě, pro nás je to krásný výsledek a naše hráčky mě jeho ziskem opět mile překvapily.
Jak to myslíte? Před sezonou se mluvilo o tom, že Imos už nebude společně s USK tak vyčnívat a že tedy po dlouhých letech by byla šance prorazit až do finále a stříbro získat.
Jenomže nám před sezonou odešla Mišurová a zranila se Stará, takže jsem si myslela, že budeme horko těžko obhajovat bronz. Když vám vypadnou takové dvě opory, tak je možné je nahradit, ale často to nevydrží celou sezonu. Proto jsem měla obavy z toho, jestli budeme pro ty nejlepší konkurenceschopné.
Sezonu jste ale zahájily velmi solidně i bez opor.
To pro nás bylo hodně důležité, stejně jako to, že potom přišla Tatsi Lichtarovičová. Dala týmu zkušenost, herní vyzrálost, opravdová posila.
Hradec v minulých sezonách využíval zahraniční hráčky minimálně, či vůbec ne. Proč se k tomu rozhodl nyní?
Protože to nešlo jinak řešit. Mezi domácími hráčkami nikdo tak kvalitní volný nebyl a my měly strach, že to bez Míši Staré nebude moc dobré. Nakonec se angažování Tatsi ukázalo jako dobrý tah, nám výrazně pomohla a spokojená byla i ona. Má toho už dost za sebou, ale když jsme s ní hned po sezoně mluvili, tak netajila, že to bylo zatím její nejvydařenější angažmá a že byla spokojená po všech stránkách.
V základní části jste se držely hned za USK, jenomže na jejím konci a před play-off se zranila Michala Hartigová, vaše klíčová hráčka. Co jste si v té chvíli říkaly?
Byl to pro nás kritický moment, protože problémy měly i Rosenbaumová a Pochobrdská. V podstatě jsem si říkala, že na medaili můžeme zapomenout. Že máme dokonce stříbrnou, považuji za malý zázrak a holky, které ho uhrály, zaslouží obrovskou pochvalu.
Hradec byl ještě poměrně nedávno považovaný za mladé družstvo složené z vlastních odchovankyň, kterému chybějí zkušenosti. To už se ale nyní asi říkat nemůže.
Máme to nyní tak, že máme kvalitní zastoupení od každé generace. A hradecké složení dál platí bez ohledu na věk. Pouze Tereza Kuthanová a Tatsi Lichtarovičová neprošly hradeckou mládežnickou základnou, takže to považujeme za vypovídající.
