Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Prokop bral nakonec třetí místo. „Lepší než brambora,“ má jasno

Martin Prokop a jeho Ford Fiesta S2000 | foto: SLUKAFOTO

18 2010
Osmadvacetiletý jezdec Czech Ford National Teamu vybojoval v seriálu mistrovství světa v silničních soutěžích další medailové umístění. Loňský juniorský šampion letos uspěl v nové kategorii S-WRC.

Mohl se vzrušením sledovat průběžné výsledky Britské rallye a přemýšlet o tom, na jaké konečné umístění v kategorii S-WRC vlastně dosáhne.

Jihlavský jezdec Martin Prokop však závěrečný závod letošního mistrovství světa v automobilových soutěžích, který se jel o víkendu v okolí waleského Cardiffu, nijak neprožíval.

"Pro mě sezona skončila na začátku října při závodech ve Francii," připomíná svůj poslední bodovaný start, při kterém definitivně přišel o možnost získat mistrovský titul. "Protože už jsem se svým umístěním nemohl nic dělat, už mě to tolik netrápilo."

Ve Velké Británii se přitom rozhodovalo o tom, jestli Prokop skončí druhý, třetí, nebo na nepopulárním čtvrtém místě. "V podstatě se to ale liší jen v prémii, jakou za sezonu dostanu. Já se totiž tím, že jsem vicemistr, nebo druhý vicemistr, stejně nikde chlubit nebudu," dává jezdec Czech Ford National Teamu jasně najevo, že kromě celkového prvenství ho nic jiného nezajímalo.

Díky zisku 12 bodů za čtvrtou příčku Prokopa nakonec přeskočil Švéd Sandell. Jihlavský jezdec tak po loňském ročníku, ve kterém vybojoval titul juniorského mistra světa a vicemistra světa v produkčních vozech, tentokrát bral třetí příčku v klasifikaci nové kategorie vozů S2000.

"Stále je lepší si přiťuknout, že jsme byli třetí – tedy na bedně, než abych získal pouze bramboru," uznal Prokop. "Za třetí místo bude i nějaká malá trofej, takže si bude co vystavit v kanceláři."

Jinak ale s touto sezonou příliš spokojený být nemůže. Ani v jednom ze sedmi bodovaných závodů v seriálu mistrovství světa totiž nedokázal vystoupat na nejvyšší příčku. "Maximální spokojenost být nemůže. Vítězství tomu prostě chybí," souhlasí Prokop. "Sezona ale byla hezká a úspěšná. Vždyť se schylovalo k tomu, že můžeme být mistry světa. Nakonec to ale neklaplo."

Jedním z důvodů drobného ústupu z loňské slávy je podle Prokopa nedostatečná příprava se zbrusu novým vozem Fordem Fiesta S2000. "Na začátku jsme to úplně nezvládli. Auto bylo půl roku pryč a já jsem neměl šanci ho pořádně otestovat," přiznává Prokop. "Skočil jsem do něj až na závodech.

A zpětně vím, že to byla chyba." Přesto je z přechodu od "juniorského" Citroënu C2 S1600 k Fordu zcela spokojen. "To auto je o kus rychlejší a složitější. Odkryla se mi nová cesta, mohl jsem zažívat nové věci," vysvětluje.

"Když se dnes podívám na mistrovského Citroëna, kterého mám schovaného jako muzejní kousek, tak je to proti němu taková hračka," dodává se smíchem.

Během letošního ročníku u Prokopa také došlo k výrazné změně ve stylu jízdy. Definitivně pryč je mladý "střelec", který se bezhlavě pouštěl do riskantních bojů o první místo, aniž by počítal s bodovým ziskem za další příčky.

"Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale samozřejmě, čím je člověk starší, tím si třikrát víc uvědomuje všechny souvislosti," popisuje své "dospění" Prokop.

"Když jsi mladý kluk, neřešíš vůbec nic. Nehoda tady, nehoda tam, vypadnutí jinde. Na konci roku se podrbeš a řekneš si, že si blbej a měl si to udělat jinak," říká. "Dneska si prostě uvědomuji více okolností: rozpočet, ztracené závody i riziko zranění. Pozoruji na sobě, že to se mnou hýbe."

Nepřijde tím však o kvalitní výsledky? "Když člověk sestoupí takhle trošku dolů, má motivaci jít zpátky nahoru. Takže se do dalšího roku pokusíme opět zlepšit," dodává Prokop.

Japonsko? Bylo to, jako bych jel v Příbrami, říká Prokop

Martin Prokop při autogramiádě

Jihlavský jezdec letos, díky štědré nabídce katarského týmu, poznal exotické prostředí a zcela jinou kulturu. Ve zdraví přežil i nejhorší okamžik ve své kariéře.

Nejzajímavější a zároveň nejhorší zážitek ve své závodní kariéře. Takové vzpomínky bude mít jihlavský jezdec Martin Prokop na letošní Japonskou rally.

Do "Země vycházejícího slunce" přitom na začátku září zavítal víceméně náhodou. Využil totiž neobvyklou nabídku Barwa World Rally Teamu, který na závod v Japonsku přihlásil svého jezdce Nassera Al-Attiaha. Třicetiletý Katařan se však nakonec musel ze sponzorských důvodů ve stejném termínu zúčastnit jiného podniku.

"Spojili jsme se s arabským týmem, který byl přihlášený, ale nemohl jet. Měl však zaplacené všechny náklady na dopravu, které nám věnoval," vysvětluje Prokop. "Já jsem tak za dopravu neplatil vůbec nic. Bylo to pro mě, jako bych jel závod v Příbrami."

Pro osmadvacetiletého jezdce Czech Ford National Teamu přitom šlo o "dar z nebes". "Jsem moc rád, že jsem tuhle možnost dostal. Protože jako ‚soukromník‘ bych se do Japonska nikdy nepodíval. Ty náklady jsou totiž ohromné," připouští jihlavský pilot.

Ten si atmosféru závodu na druhé polovině světa užíval. "Byla to obrovská exotika," popsal neporovnatelné rozdíly v kultuře i stylu života. "Když vidíte Japonce v Evropě, tak si všechno fotí. Když jsme přijeli my tam, fotili jsme taky," směje se Prokop.

Největší problém byl ve zcela odlišném písmu. "Prožívali jsme základní komunikační problémy. Najednou nejste schopni cokoliv vyřídit, najíst se, podívat se, kdy jede autobus. Prostě nic. Po této stránce to pro nás bylo peklo," vzpomíná s úsměvem.

Zajít si do místní restaurace? Problém, jehož řešení mohlo zabrat i více jak hodinu času. "Přitom je po cestě jedna restaurace vedle druhé. Jenže vy si musíte vybrat podle toho, jestli tam mají v menu obrázky, nebo ne," popisuje tradiční potíže.

Na řadu tak občas přišly posunky, kreslení obrázků či imitace zvuků. "Zkusíte cokoliv. Předvádíte jednotlivá zvířata, všechno. Ale prostě se nedomluvíte," směje se Prokop, který však statečně odmítal cestu nejmenšího odporu. "Samozřejmě, můžete to vzdát a jít do nějakého evropského řetězce. Ale my jsme to chtěli zažít se vším všudy," vysvětluje.

Další rozdíl je v odlišném rytmu života. "Oni všude strašně spěchají. Na ulici, v metru," všiml si český jezdec. "Zatímco my jsme jedli, u vedlejšího stolu se vystřídali třeba tři party lidí," podivuje se.

Zcela odlišné je i fandění při samotných závodech. "Je to absolutně jiná kultura, závody se tam jakoby nehodí. K trati nepustí žádné diváky," podivuje se Prokop.

"Přitom je vidět, že tím Japonci strašně žijí. Připravují si různé převleky a hrozně fandí. Ať už v servisní zóně nebo podél přejezdů na jednotlivé rychlostní zkoušky," popisuje. "Mají přichystané cedulky. Třeba česky: "Martin a Jan. Fandíme." A když za vámi jede třeba Fin, rychle to otočí a je to tam zase finsky," směje se.

Humor však Prokopa opustí, jakmile si vzpomene na hrůzostrašný start do místního závodu. Po několika stovkách metrů úvodní rychlostní zkoušky totiž jeho cestu přeťal strom, jenž při své havárii srazil jeden z dříve startujících soupeřů – Khalid Al-Quassimi.

"Byl to nejhorší okamžik v mé kariéře. Jako by se vám zhmotnila noční můra," popisuje své myšlenky, když se v plné rychlosti blížil k nebezpečné překážce. "Je to, jako byste měli narazit do zdi.

To jsem už jednou zažil a bylo to strašné," připomíná vážnou havárii z domácího podniku, Rally Šumava v roce 2002. "Při závodech jsem potkal na trati spoustu zvířat: koně, krávu či velkého psa. Což jsou věci, které taky nejsou zrovna příjemné," popisuje své dosavadní zážitky. "Ale tohle bylo fakt nejhorší."

Přesto, že se z nepříjemné situace, i s potřebnou dávkou štěstí, dostal, jen tak ji z myšlenek nevymaže. "Byl to tak šokující zážitek, že jsem se chvíli sám sebe ptal: Proč to děláš?" přiznal své rozpoložení.

Autoři: ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze