Ne, to není sen. To se skutečně stalo. Už před osmi lety. Organizátoři her v Turíně tehdy uspořádali imaginární závod, aby si vyzkoušeli světelnou tabuli i ceremoniál. Závodnice k tomu nepotřebovali. Vložili do systému jména a vytvořili smyšlené pořadí.
Dvacetiletá Nývltová podle něj porazila o půldruhé minuty i Kateřinu Neumannovou.
"Přitom ve skutečnosti budu ráda, když tu skončím v první padesátce," hned glosovala.
Do olympijské nominace se vroce 2006 vmáčkla na poslední chvíli, zásluhou stříbra a bronzu z juniorského mistrovství světa. Talent, který se přijel učit. "Do dvou tří let by se měla prosazovat i mezi ženami," říkal trenér Jiří Šimůnek.
Pletl se.
Trvalo to mnohem déle.
A málem k tomu nedošlo nikdy.
Z Tour de Ski 2009 ji dokonce vyloučili, když v etapě doběhla poslední, mimo časový limit. "Už jsem z toho otrávená. Končím na 70. místech, jsem pořád někde pryč, z normálního života skoro nic nemám a do toho se ještě snažím stíhat školu," říkávala.
Za 7 let se u národního týmu žen vystřídalo 6 trenérů, až posléze ženská reprezentace předloni zanikla. Kariéru postupně ukončily Rajdlová, Erbenová, Janečková, zůstala jen ona. Trénovala s muži, ale ani loni výsledky nepřišly.
"Styděla jsem se, jak jezdím, a už jsem si nevěřila," přiznala. Když ji loni potkal lyžařský manažer Kurt Matz, povídala mu: "Nevím, co dál. Možná se na to vykašlu."
Nevyhrožovala planě. Dokonce si sháněla práci. Dostala nabídky na manažerskou funkci v trutnovském fitness-centru i na sportovní klinice. Na hradecké univerzitě dodělávala sportovní management.
Jenže opustit lyžování? Sport, kterým je její rodina posedlá? V Trutnově, odkud pochází, vládnou sportovní scéně lyžování a basketbal. "Basket by byl průšvih. Stačí se podívat, jak zacházím s balonem," směje se. Zato běžky... Táta Karel Nývlt na nich vyjel 2. místo v Jizerské padesátce a dotáhl to do liberecké Dukly. Po kariéře trénoval děti a rozumělo se samo sebou, že přibral i dceru.
"Oba rodiče jsou hrozně skromní, pracovití. Což má Eva po nich," říká Matz. Do rodiny přivedla i dalšího lyžaře, vdala se za Martina Vrabce, bývalého závodníka. Teď jí manžel dělá servismana.
Nebýt peněz, kterými ji rodiče dotovali, skončila by už dávno. Ač reprezentantka, v centru ministerstva vnitra nedostala plný úvazek. "Už nechci pokračovat," řekla loni i manželovi. Ale po mnoha hodinách debat ji umluvil. A najednou do sebe vše začalo zapadat.
Kondiční trenér Filip Tomáš přitvrdil v posilovně. Osobní kouč Vladimír Šlofar i reprezentační kouč Lukáš Krejčí se postarali o pestřejší tréninky. Psycholog Přemysl Wolf, věčný optimista, jí říkal: "Věř sama sobě." V létě běhala atletickou extraligu, vylepšila si osobní rekordy na 1 500 i 3 000 metrů, doběhla druhá v Běchovicích, shodila tři kila, zesílila.
"Spousta lidí už mě odepsala. Chtěla jsem nejen sobě, ale i jim dokázat, že neměli pravdu," říká.
Novou energii čerpala i ze znovuobnoveného ženského národního týmu. Kolegyně Karolína Grohová ji na soustředění učila háčkovat, čistila si tak hlavu a celé rodině upletla k Vánocům čepice.
Po Vánocích vkročila mezi širší světovou špičku. Už před 5. etapou byla zděšená, když jí poprvé připínali GPS zařízení, které nosí přední závodnice, aby televizní grafika mohla neustále odečítat jejich aktuální rozestupy.
"Ježišmarjá, co s tím mám dělat?" reagovala.
Vzápětí se jí Michal Lamplot, český člen FIS, ptal: "Jak jsi na tom s angličtinou?"
"Blbě."
"Pojď na rozhovor pro televizi."
"To ne!" protestovala. "Slibuju, že se naučim anglicky líp, ale dneska mě nech na pokoji."
Eva Vrabcová-Nývltová přestala být lyžařkou z davu.
