Na vlně sebevědomí se po minulém víkendu rozhodně neplavil. Pravý opak byl pravdou. Po 59. a 57. místě, k nimž přispělo i celkem jedenáct chyb na střelnici, bojoval Michal Krčmář především sám se sebou.
„Byl jsem dole. Ale měl jsem lidi, kteří mi pomohli a nakopli mě.“
Pravda, nejprve ani neměl příliš chuť s kýmkoliv komunikovat. Přesto mu přátelé a blízcí sami psali povzbudivé smsky. Po telefonu jej uklidňovala rodina i přítelkyně Romana, na místě zase trenéři i týmoví kolegové.
Co také řekli o štafetě
Jaroslav Soukup: Dneska se mi běželo líp než předtím a bylo to i docela vyrovnané s ostatními. Dojet nakonec jen 18 vteřin za prvními, to je super. A ten můj předchozí pád... No dal jsem si na držku. Bouchnul jsem si lyží do hole a tu jsem zlomil. Pak jsem se jí chtěl trochu odrážet, ale jak byla hodně krátká, zamotal jsem si druhou hůl mezi nohy a spadl. To mě mrzí.
Michal Šlesingr: Na trati to bylo dobré. A co se střelby týče, škoda dvou dobíjení. Ale podařilo se mi je hned dobít, což bylo dobře. Tím, jak jsem si hrábl na první půlce úseku, abych dojel tu špičku, byl jsem pak v závěru už vyšťavenější. Poslední kilák mě hodně bolel. Ale ve finále s tím úsekem mohu být spokojený. Dokonce i Johannesovi Boe jsem na začátku posledního kola trochu cuknul, jenže on to pak zase srazil zpět.
|
S absencí ve čtvrtečním vytrvalostním závodě se snažil vnitřně srovnat. Už před začátkem mistrovstvím přece znal „pravidla“ nominací: jestliže se mu sprint a stíhačka povedou, dostane pak důvěru i do vytrvalostního závodu, v opačném případě ho pojede Tomáš Krupčík.
„Tomáš si šanci zasloužil. Navíc přidal i super výsledek,“ říká Krčmář.
Šéftrenér Rybář však dal Krčmářovi v předstihu důvěru do štafety. V nitru mu stále dozníval nepovedený víkend, na střelnici občas tápal. „To čekání na štafetu bylo na nic,“ přiznává. Ještě na posledním tréninku před závodem s ním Rybář dlouze rozmlouval.
Za žádnou cenu nechtěl zklamat sebe, ani parťáky z týmu.
V den štafety byl nervózní, při snídani se ani moc do hovoru nezapojoval, jen seděl a poslouchal. „Pak jsem šel na pokoj, lehce jsem prolustroval internet, co je nového, dali jsme si oběd. Po poledni se mi podařilo schrupnout, potom jsem ještě spořádal druhé jídlo. A jelo se na stadion.“
Se startovním číslem osm stál na startu coby rozbíhač české štafety a stále se tak trochu bál. „Mé sebevědomí bylo na nule a ta ležka se podle toho i odvíjela. Byla pomalá.“
Byla však bezchybná, a to se počítalo. Setřásl nervozitu. „Stojka už byla v pořádku. A na trati jsem dělal, co jsem měl.“
Neminul v závodě jediný terč a předal štafetu Jaroslavovi Soukupovi se ztrátou pouhých 17 vteřin na čtvrtém místě. Nejen jemu spadl velký kámen ze srdce. Obstál. Dal zapomenout na minulý víkend. A ukázal, že do budoucna má Rybář na kom stavět.
