Vždyť se učil vedle takových kapacit, jako jsou Karabatič, nebo makedonský bomber Kiril Lazarov, proti kterým se s českou reprezentací postavil v kvalifikačním dvojboji o postup na Euro.
„Ty dva roky v Barceloně mi daly hrozně moc. Otevřely mi oči. Vidím hru v útoku jinak, vím, kdy a kam si naběhnout, vystřelit. Všichni - hráči i trenéři - mi v tom pomáhali,“ říká Kasal, kterého Barcelona koupila před dvěma roky ze Zubří jako osmnáctiletý nevybroušený talent.
Rodák z Nového Města na Moravě odehrál první rok za béčko, ve druhém si připsal první starty za A-tým v Asobal lize, jenže stabilní místo v nabitém kádru nezískal. I proto mu Katalánci nabídli hostování v zahraničí a Kasal od léta působí ve slovinském týmu Celje Laško.
„Mohl jsem zůstat. Dál bych trénoval s mužstvem, ale byl bych jenom do počtu, nebo hrál nižší soutěž ve Španělsku,“ vysvětluje Kasal, proč se přesunul na Balkán.
Blonďatý čahoun mohl zamířit také do francouzského Aix-en-Provence, Celje však bylo jasnou volbou. Laško je házenkářským pojmem nejen ve Slovinsku. Vítěz Ligy mistrů z před deseti let dává šanci mladým, kteří se zocelují v nejtěžší klubové soutěží planety. „Ve slovinské lize hraji 25 minut, střídám se s jednou spojkou. V Lize mistrů moc prostoru nedostávám, ale zápas od zápasu se to lepší,“ líčí Kasal, který poznává jinou mentalitu. „Je to něco jiného než klidní Španělé. Ale jsem tam spokojený.“
Kasal teď hraje o svoji házenkářskou budoucnost. Barcelona si ho může po roce stáhnout zpátky, za dva mu buď prodlouží smlouvu, nebo ho prodá.
„Chtěl bych se vrátit,“ nezastírá Kasal.
Jeho nejbližším cílem je lednové mistrovství světa v Kataru. „Doufám, že to vyjde. Hlavně zůstat zdravý a pořád hrát,“ přeje si Kasal, s kterým nová trenérské dvojice reprezentace Kubeš - Filip ve svých plánech zatím počítá.
Dvoumetrová a více než metrák těžká spojka se vždycky hodí. Ale ne vždy to tak bylo. „Když jsem přišel do Barcelony, vážil jsem 90 kilo. Pětkrát týdně jsem chodil do posilovny a teď mám 101.“
Možná proto se Karabatičovi zdál větší.
