„V Novém Dillí společně s kolegy z Čech, Slovenska a Maďarska působíme v místní neziskové organizaci,“ upřesňuje. „Jejím cílem je pomáhat chudým vesnickým farmářům s rozvojem, vzděláním a prodejem produktů. Po všech stránkách je to velký zážitek a zkušenost.“
Atletice se Bartoničková už od března nevěnuje. I když měla za sebou úspěšné období a bylo jí teprve osmadvacet, dala definitivně přednost práci v bance, kterou se předtím chvíli snažila se sportem skloubit.
„Možná jsem tehdy někoho překvapila, ale pro mě to byl přirozený krok,“ vrací se ke konci kariéry. „Dlouho jsem oddalovala ukončení vysoké školy, a když jsem dostudovala, ucítila jsem, že už potřebuji změnu.“
Místo tréninků a závodů se teď pravidelně připravuje na jednání s klienty. Pracuje v obchodním oddělení Raiffeisenbanky a bývá u jednání s různými mezinárodními firmami.
Štafeta čtvrtkařek ve složení Denisa Rosolová, Jitka Bartoničková, Lenka Masná a Zuzana Hejnová, která na HME v Göteborgu vybojovala bronz.
„Rychle jsem dostala šanci pracovat v oboru, který mě dlouhodobě lákal. V tom jsem měla velké štěstí,“ uvědomuje si. „Navíc mám skvělé kolegy, což je taky hodně důležité. Jsem spokojená, práce mě opravdu baví.“
Sportovní fanoušci si ale zřejmě pohlednou běžkyni dál budou spojovat hlavně s jejími atletickými úspěchy. Ty největší nasbírala jako členka Rychlých holek: štafety na 4x 400 metrů, která v letech 2010-2013 přivezla tři bronzy z evropských a světových šampionátů v hale i pod širým nebem.
„Nejhezčí vzpomínky mám na poslední mistrovství Evropy v Helsinkách. Boj do posledního metru a pak ta obrovská společná radost... Životní závod,“ vybavuje si.
Seriál o předčasných koncích kariéryPříběhy ze světa sportu, jejichž vrcholové kariéry z různých důvodů předčasně skončily. Přes léto je najdete v sobotní MF DNES. Čtvrtý díl se věnuje Jitce Bartoničkové, bývalé elitní atletce a člence medailové štafety přezdívané „Rychlý holky“ |
Letos už bude evropský šampionát sledovat jen zpovzdálí. „Moje myšlenky už se ubírají trochu jiným směrem, takže to, že v Curychu nebudu, mě nemrzí,“ tvrdí. „Ale je škoda, že ženská štafeta tam tentokrát bude chybět.“
Vypadá to, že konce, který se může leckomu zdát jako předčasný, opravdu nelituje. „Režim sportovce sice není možná tak časově náročný jako běžná práce, ale když chcete dosáhnout vrcholných výkonů, musíte osekat svůj život o řadu aktivit a plánů,“ ví Bartoničková. „Teď mám méně volného času, ale přesto víc svobody.“
Pohyb má ráda stále. „Když mám chvilku, jdu si zasportovat. Vždycky mě to pozitivně naladí a odpočinu si,“ popisuje. „Ale každodenní tréninky mi nechybějí. Za patnáct let jich bylo dost.“
