Loni v listopadu, po tříměsíčním pobytu v nemocnici a chemoterapii, byla ráda, že se vůbec dokáže bez pomoci pohybovat. "Chtěla jsem hlavně zůstat naživu. Vůbec jsem neměla strach, že už nebudu moci hrát tenis, bála jsem se, že už tu nebudu," přiznala.
Po agresivní léčbě byla hodně slabá. "Nedokázala jsem ujít ani dvacet yardů," vzpomíná. "Postupně se to zlepšovalo, víc jsem chodila a pak začala i běhat. Pomalu jsem se snažila vrátit do formy," dodává.
Zvolna se vracela i k tenisu, ale už má na něj jiný pohled a nechce se stresovat výsledky. "Nikdy jsem si nedávala žádné cíle. Nedělám si iluze, že návrat bude snadný. Vím, že to chce čas. V minulém roce jsem se toho hodně naučila," potvrdila Morariuová, že změnu priorit.