Překážkář Svoboda si doběhl pro limit v závodě, který málem zmeškal

Klečel na dráze a omlouval se soupeřům za první start, jenž ulil. Petr Svoboda, bronzový překážkář z halového mistrovství Evropy, totiž na start extraligového závodu dorazil pozdě a nestihl si před začátkem vyzkoušet běh přes překážky. Přesto splnil limit pro mistrovství světa v Berlíně.

Překážkář Petr Svoboda (vlevo) bojuje s Ukrajincem Demyďjukem o prvenství při Memoriálu Josefa Odložila | foto: ČTK

"Počítal jsem s tím, že start závodu je ve 13.50. Rozklusali jsme se a kluci najednou odešli na stadion," líčil Svoboda, jehož závod ovšem začínal o 25 minut dřív než se překážkář domníval. "Musel jsem první start ulít, abych měl aspoň jeden náběh na překážku. Jednou to udělal Robles v závodě v Dubnici. Aspoň jsem si to vyzkoušel."

Přesto jste zaběhl čas 13,53 vteřiny a splnil ostrý limit pro mistrovství světa. V Berlíně tedy máte jistotu startu.
To je nad očekávání. Mám problémy s achilovkou. Dá se s tím odběhnout závod, ale pořád mám strach, že se achilovka může urvat.

Nechtěl jste tedy start na extralize vzdát, když jste se nestihl pořádně připravit? Riskoval jste?
Měl jsem běžet volně. Vážně jsem nešel naplno, technicky jsem běžel tak, abych se nerozbil. Splnil jsem účel. Zkusil jsem zabojovat o áčkový limit na mistrovství světa. Mám klid. Kdyby teď noha bolela víc, vypustím nějaké závody. Ale zatím to nevypadá, že bych musel.

Limity pro Berlín

V neděli na extralize: Novotný (dálka, 816 cm, 
A limit), Svoboda (110 m př., 13,53 vteřiny, A limit), Žalský (koule, 20,03 m,
B limit), Straková (výška, 192 cm, B limit). Dříve: Melich (kladivo, 78,14 m, A limit), Veselý (oštěp, 80,35, B limit), Ptáčníková (tyč, 435 cm, B limit), Cechlová (disk, 62,75 m, A limit), Ledvinová (kladivo, 70,51 m, A limit), Schindlerová (20 km chůze, 1:32:26, A limit).

Máte potíže s odrazovou nohou?
Právě. Nutí mě to v mezerách klesat. Ale pořád je to lepší než trable se švihovou, se kterou musím rychleji zašlapovat.

Co vám tedy přesně je?
Zánět se nepotvrdil. Všichni na zranění koukají, jako kdyby bylo z Marsu. Mívám neidentifikovatelné potíže. Byl jsem na sonu, nic se nepotvrdilo. Taky pan docent Kolář říkal, že to bude dobré. Že tam není nic zvláštního, co by se mělo pokazit. Takovým lidem věřím, díky tomu jsem dnes běžel. A do mistrovství světa je dost času.

Zkuste porovnat vaši formu na začátku minulé sezony a letos?
Teď jsem na tom mnohem lépe. Silově, rychlostně. Troufnu si tvrdit, že bych byl rovnocenný soupeř s našimi sprintery. To je pro mě ohromně důležité. Vím, že jsem rychlý. U překážek už musím jen udržet techniku.

Takže jste v zimě okoukával od svého vzoru, kubánského světového rekordmana Dayrona Roblese, i něco jiného než ulité starty?
Mám v tréninku zařazené prvky, říkáme tomu Roblesovky. Mám i Roblesův test. Nejspíš si po něm na překážkách pojmenuju všechno, co jde. Ano, jsem opičák. Dělali jsme taky různé prolejzačky. Pomáhají mi v koordinaci, ovšem že by přinesly rapidní změnu, to ne. Ale samozřejmě musí pomoct, když je dělá Robles.

Takže jste zase o něco blíže svému cíli: běžet pod hranicí 13 vteřin?
Věřím tomu. Jestli se mi kvůli tomu někdo bude smát, směje se každému člověku, který má nějaký životní sen.