Zranění chodidla odrazové levé nohy z květnového soustředění na Kanárských ostrovech zabrzdilo euforii z halové sezony. Zánět v achilovce, který si přivezl z lázeňského pobytu v Třeboni, prodloužil agonii.
Petr Svoboda zaháněl v uplynulých čtyřech měsících nejčernější myšlenky. "Hrozný období. Myslel jsem, že skončím," přiznal. Otazník kolem budoucnosti nabral obřích rozměrů, vždyť bolest se ozývala při rutinních činnostech. Když nazul boty nebo když šlapal do schodů.
Burzitída jej vrátila do školy
"Platí krásné pravidlo, že sport hodně člověku dává, ale hodně taky bere. Já byl jako malej lempl, a kdybych skončil se sportem, neměl bych nic. Nevěděl bych, co dělat," přiznává. O závodní pauze se přihlásil k dálkovému studiu na Anglo-německé obchodní akademii v Praze, v sedmadvaceti letech si chce dodělat maturitu.
Do školních lavic jej vlastně vrátila burzitída, bolestivý zánět tíhového váčku. "Vytvoří se mezera mezi šlachou od kosti, ke vznikne zánět, který šlachu odtahuje od kosti, dochází k podráždění a vše bolí," popisuje Petr Svoboda své trable.
NAHOŘE A DOLE. Po zisku titulu halového mistra Evropy přišly problémy s achilovkou. Na vozíček Petra Svobodu neupoutaly, vyzkoušel si jej pouze v charitativním závodě projektu Atletika pro děti.
Jelikož konzervativní léčba nepřinesla výsledky, uplynulou neděli se rozhodl pro radikální zákrok: injekci. Kortikoidy zánět zlikvidovaly. Rozhodující ortel vyřkl lékař české atletické reprezentace Jiří Neumann.
"Můj anděl strážný," pochvaluje si Svoboda. "Když se na to dívám zpětně, měli jsme to udělat hned. Ale každý se bál, protože jakmile se píchne do achilovky, může se natrhnout." Což jeho případ není.
Návrat? Se strachem
Bez bolesti má český překážkář za sebou dva dny tréninku. Ačkoli podzimní přípravu nikdy neměl rád, teď jej trenér Ludvík Svoboda musí krotit. "Ale nejde to, neumím se zastavit," směje se.
Při mistrovství světa v Tegu trpěl u televizní obrazovky. Mrzela jej promarněná možnost na zisk další medaile. "Bronz byl za 13,44 s, to jsem uměl zaběhnout z jedenáct závodů desetkrát," posteskne si.
V období bez závodů prý zlenivěl, první tréninky přinesly smíšené pocity. "Po čtyřech měsících se ze mne stal úplný nesportovec," stěžuje si naoko, jak jej v tréninku neposlouchají kotníky a bolí ruce. Motivaci má obrovskou, vrcholem příští sezony jsou olympijské hry v Londýně.
Naváže však po dlouhé pauze na úspěšnou letošní halovou sezonu? "Mám z toho hroznej strach. Vím, že jsem se vezl na vlně a po čtyřech měsících jsem spadl na nulu." Ideální čas nastartovat cestu zpátky.
