"Už jsem byla na několika závodech We Run, ale ten pražský je úplně jiný," říkala v cíli. V čem? "Celé to tady vypadá jako jedna velká party. Všechno je v klidu, žádný stres. Užijí si to nejen ti, kteří běží, ale i diváci. Tak to má být, to se mi líbí," chválila.
Právě proto, že už má několik podobných závodů za sebou, Radcliffeovou nijak nepřekvapila vysoká účast. "Už když mě sem zvali, říkali mi, že poběží kolem deseti tisíc lidí. A podobné to bylo i v jiných městech."
Nadšená byla z trasy, po které se běželo. "Pokud mě něco překvapilo, tak tohle. Běželo se přímo v centru, podél řeky... Nádhera," rozplývala se. "Také bylo skvělé vidět kolem trati tolik diváků. Je znát, že běhání tady lidi zajímá."
Praha ji opravdu uchvátila. "Chtěla bych tady strávit víc času. Viděla jsem většinu památek jen z auta nebo při závodě. Musím se sem vrátit a prohlédnout si je zblízka a v klidu," opakovala několikrát.
Radcliffeové bude v prosinci čtyřicet, ale kariéru zatím nekončí. A to i přes smůlu, která ji v poslední době provází - kvůli zranění nohy zmeškala loňské olympijské hry doma v Londýně a až do letošního dubna nemohla vůbec běhat.
"Přijít o olympiádu bylo hodně kruté. Ještě na jaře jsem se cítila dost špatně, nevěděla jsem, jestli někdy ještě budu běhat. Ale teď se noha den ode dne lepší," těšilo ji. "Důležité pro mne je, že se můžu jít proběhnout, běh potřebuju k životu. Ale jsem soutěživá, takže samozřejmě budu ráda, když se ještě vrátím k závodění."
Dobu, kdy netušila, jestli se k milovanému sportu vrátí, snášela opravdu těžce. "Pocit, který mi běhání přináší, nic jiného nenahradí. Mohla jsem jezdit na kole, chodit do posilovny, ale nebylo to ono. Běh mě naplňuje zdaleka nejvíc."
Sport je v její rodině běžnou náplní volného času, ale své děti Radcliffeová do ničeho nenutí. "Jsou ještě malé, zatím zkoušejí všechno možné. Plavou, jezdí na kole... Nechám je sama vybrat, ať si zvolí to, co je bude bavit nejvíc."
Sama ještě nemá úplně jasno v tom, čemu se bude věnovat, až kariéru definitivně uzavře. "Určitě bych v nějaké pozici chtěla u atletiky zůstat. Baví mě pracovat s dětmi, přivádět lidi k běhání."
V Praze se možná o víkendu i díky ní pár nových běžců zrodilo.
