Za Galatasaray Istanbul odehrál v úterý necelých dvanáct minut, kvůli zdravotnímu stavu méně než obvykle. Přesto se usmíval. Galatasaray díky koši v poslední vteřině porazil českého mistra 76:75.
"Nymburk je v Evropě respektovaným týmem a jen to potvrdil. Výsledek jsme otočili na poslední chvíli," řekl bývalý nejlepší hráč české Mattoni NBL.
Můžete popsat vaše zdravotní patálie?
Měl jsem střevní potíže, o víkendu v turecké lize jsem vůbec nenastoupil. Doktor měl dokonce podezření na salmonelózu, musel jsem být na kapačkách.
radoslav rančíkNarodil se 6. října 1979 v Košicích. Po studiu v USA hrál v Chorvatsku a ve Francii, až se v roce 2005 dostal do Nymburka. Tam se postupně stal lídrem kolektivu a obrovskou osobností celé české ligy. Když se prosadil mezi nejlepší střelce i v Eurocupu, nabídlo mu kontrakt italské Treviso, odkud po roce odešel do Galatasaray Istanbul. Loni v létě nastoupil proti Česku v dresu slovenské reprezentace. Hraje na pozici 4, měří 207 cm. |
Na první pohled vypadáte výrazně pohuble.
Na váhu jsem si nestoupl, ale odhaduju, že jsem za těch pár dnů ztratil pět kilo.
Jak se tenhle problém promítl do vaší formy a výkonu proti Nymburku?
V den utkání už jsem se cítil výrazně lépe. Ale samozřejmě jsem byl unavený, takový slabší a dost těžkopádný.
Byl jste s trenérem domluvený na nějakém mírnějším vytížení?
Ne, to v žádném případě. Já jsem koučovi řekl, že jsem připraven nastoupit. Pak už to bylo na něm.
Nymburk už vedl o dvanáct bodů. Co jste pak změnili, že se vývoj otočil?
Ani bych neřekl, že jsme něco změnili. Jen jsme přidali na agresivitě v obraně a v závěru nám pomohli diváci.
Atmosféra v těch posledních minutách byla opravdu ďábelská. Češi nejsou na něco podobného příliš zvyklí. Mělo to vliv na konečný výsledek?
Nám jako domácím to určitě pomáhá. Když se fanoušci dostanou do ráže, hráčům to dodá hodně energie. Únava z předchozí fáze zápasu je najednou pryč. A na soupeře naopak pískají a snaží se ho rozhodit, což jistě není příjemné.
Přitom na tribunách byly asi jen dvě tisícovky diváků. Vůbec si neumím představit, co se v hale děje, když třeba hrajete derby proti Fenerbahce.
To si neumí představit nikdo, kdo tu neseděl naživo. Přijde dvanáct a půl tisíce lidí a všichni do jednoho celý zápas fandí. Ať vedete nebo prohráváte, žádné hluché místo. Každému basketbalistovi bych přál, aby si takovou podporu mohl užít na vlastní kůži.
Po utkání odešli vaši spoluhráči do šatny, ale vy jste zůstal před kotlem fanoušků a předříkával nějaký pokřik. To je vaše obvyklá role?
Ano, ano, tohle je pravidelné po každém vítězném utkání. Už loni si mě vybrali a od té doby s nimi takhle slavím.
Zastavují vás fanoušci i ve městě?
Záleží na tom, v jaké části Istanbulu. Když zrovna v té, kde lidé fandí Galatasarayi, tak ano. Ale není to nějak dramatické. Občas někdo pozdraví, podá mi ruku.
V Istanbulu žije několik českých a slovenských sportovců. Jste s někým z nich v kontaktu?
Jen se slovenským krajanem Filipem Hološkem, fotbalistou, co hraje za Besiktas. Bohužel se teď zranil a odletěl domů.
Co Milan Baroš, ten hraje fotbal za Galatasaray, čili za stejný klub jako vy. Nezajde se někdy podívat na basket?
Řekl bych, že tady Milan ještě nebyl.
Jak jste vůbec s působení v tureckém velkoklubu spokojen?
Jsem spokojen, i když moje role tady je odlišná od té, co vy pamatujete z Nymburka. Ale musím plnit to, co po mně kouč požaduje, a nemám s tím problém.
Těšíte se do Česka na odvetu?
Moc se těším. Česko považuju za svůj druhý domov, je tam za mnou nějaká historie. Rád uvidím lidi z Nymburka, snad přijde hodně fanoušků.
Chybí vám něco z tehdejšího života?
Chybí mi můj domeček v Poděbradech, takový ten klídek a pohoda na malém městě, procházky se psem.
Vím, jednou jsem vás s ním na poděbradské kolonádě potkal. Máte ho ještě?
Rozešel jsem se s tehdejší přítelkyní a pes zůstal u ní. Zastávám názor, že pes má mít jednoho pána, takže jsem se ním bohužel musel rozloučit.
A co parta, ta vám nechybí? Říká se, že v českých klubech napříč sporty je ten společný život hráčů mimo kabinu takový pestřejší?
Tady to je tak, že se setkáváme hlavně zahraniční hráči mezi sebou. Chodíme na společné večeře a podobně.
Vy žijete v Istanbulu sám?
Ne, teď je tu se mnou přítelkyně. Jsem zasnoubený a šťastný.
