Od začátku je klub na vzestupu. Každý rok přidává další úspěchy. Letos sahal docela jasně po titulu. Samsonu stačilo vyhrát jedno utkání z deseti v Prostějově nebo v Ústí. "Takhle to neberu," uvedl. "Říkám jim, že pokud se nemají vymlouvat, musejí to utkání ukončit před limitem." Box je tvrdý sport.
Kdy jste se rozhodl vstoupit do boxu a proč?
Několik let jsme jako pivovar Samson sponzorovali volejbal. V jedné sezoně jsme nebyli sponzory volejbalu a pivovar se díval po sportu, který by mohl sponzorovat. Tehdy jsem se poprvé na předávání medailí olympijských nadějí v divadle setkal s panem Josefem Němcem, legendou československého boxu.
To je v boxu opravdu osobnost.
On tím už legendárním způsobem říkal: Hele, ty bys mohl sponzorovat box. Pořádal galavečer. Dohodli jsme se, že přivede sportovce a trenéra a já jako manažer budu mít na starosti program. Za tu dobu jsme se skamarádili natolik, že mám tu čest Pepíkovi tykat.
Nová éra boxu v Českých BudějovicíchNecelých 10 let se v Českých Budějovicích znovu provozuje olympijský sport box. Po 18leté přestávce se sem vrátil a dnes je na úrovni tuzemské špičky. Od té doby měl Samson České Budějovice roční rozpočet vždy kolem milionu korun. Každé utkání v Gerbeře sledují stovky diváků a těší se na další zápasy. Průměr návštěv je největší v Česku na box v extralize. Samson doma neprohrává a atmosféra v sále je často skvělá. Nejsou to vyhozené peníze. Těch možná že ani ne 10 milionů korun za necelých 10 let nové existence klubu zajistilo sportovní činnost spoustě mladých lidí. U ringu se baví nejen mladí, ale i pamětníci, kteří chodili na Škodu do sokolovny. |
Koho vám tehdy přivedl?
Dostal jsem se do kontaktu s koučem Zdeňkem Faberem a dohodli jsme se na jednoduchém postupu. Měl jsem na starost manažerskou část a oni sportovní. Třeba nemluvím do sestavy. Tak to funguje celých devět let.
Byl jste někdy s boxerskými rukavicemi v ringu?
Říkám to s úsměvem. Nikdy jsem boxerské rukavice na rukou neměl. Nikdy jsem mezi provazy nešel s tím, že tam budu boxovat.
Nenapadlo vás zkusit si box?
Napadlo mě to. Ale nevím, jak to mám říct. Jestli je to ješitnost, nebo málo odvahy. Nemám tu odvahu. Jednou jsem jen tak zažertoval s Františkem Faberem (syn kouče, který byl výtečný v nejnižší hmotnostní kategorii). On udělal tři rychlé pohyby a já jsem si u toho vyhodil záda. Nečekal jsem, že je tak rychlý.
Takže do ringu se nechystáte.
Láká mě spíš aerobní trénink. Už jsem se domlouval s trenérem Faberem, že bych trénoval. Říkal, že by mi mou fyzičku trochu upravil.
Samson boxuje extraligu osm let. Kolik to stálo?
Každá sezona se podle počtu zápasů pohybuje od 850 tisíc po 1,1milionu korun.
To je tak deset milionů korun. Je těžké pro box shánět sponzory?
Když jsme před devíti lety začínali, myslel jsem si, že bude nejtěžší dát dohromady boxerskou část. Tu sportovní. Kvalifikované trenéry, kvalifikovaný personál, dobré boxery. Do detailu jsem zázemí boxu neznal. Hrával jsem volejbal za dorost Škodovky, která byla v nejvyšší soutěži dorostenců.
Za muže jste tam tenkrát nehrál?
Hrál jsem pod trenérem panem Čadilem v národní lize za Meteor (dnešní EGE České Budějovice). Trénovali jsme i dvakrát denně a samozřejmě v sokolovně, kde byla i Mekka boxu. Také se tam tehdy hrála nejvyšší soutěž volejbalistů a trénovali tam muži i dorostenci volejbalové Škodovky. Takže jsme se znali i s boxery. Potkávali jsme se v šatně, v sauně. Střídali jsme se s nimi. Tehdy se také boxovalo od deseti hodin v neděli dopoledne. Byla to pěkná atmosféra, na ligu boxerů se chodilo. Byla to svým způsobem show. Mělo to něco do sebe. Když chtěl někdo ze svých kamarádů či známých sportovců někoho potkat, zašel na box. Víceméně jsme tam všichni chodili.
Pamatujete si na tehdejší borce?
Určitě. Byli tu Klocháň, Picka, Hruška, Šíma, Cibula, Lednický. V té době jsem samozřejmě znal pana Němce a další lidi kolem boxu. Třeba pana Staňka, který tehdy Škodovku trénoval.
Vybavíte si první utkání Samsonu v tehdejší národní lize?
Když jsme měli v Gerbeře s novým klubem první utkání, překvapil mě zájem lidí. To byl opravdu šok, přišlo 450 diváků. Stáli jsme v hale a bylo za deset minut deset. V hledišti jsme napočítali sedmdesát lidí.
Co vás napadlo?
Říkal jsem si, že se ten záměr asi nepovedl. V sále Gerbery se lidé ztráceli. Pak mi ale volala manželka, jestli nemůžeme otevřít druhou pokladnu, protože venku se dělal had lidí u té jedné kasy.
Otevřel jste druhou pokladnu?
(rozesmál se) Rozhodl jsem, že se bude boxovat od čtvrt na jedenáct, a oznámil jsem to rozhodčím. Netušil jsem, že porušuju pravidlo národní ligy boxu, že se musí začínat v deset hodin. Ale otevřeli jsme druhé dveře a diváci zaplnili sál. Každý, kdo tam chodí, ví, jaká je dnes v sále atmosféra.
Box je často považovaný za sport méně chytrých lidí, řečeno kulantně. Přitom je to omyl.
Myslím si, že za ty roky se nám podařilo ukázat, že to není pravda. Není to jen mlácení se mezi sebou. Box u nás má svoji kulturu a úroveň. V klubu máme studenty včetně vysokoškoláků. To mě na té práci pro box těší úplně nejvíc.
Je těžké hledat pro box sponzory?
Zpočátku jsem si myslel, že nejtěžší je zajistit sportovce. Byl to úkol pro Pepíka Němce a Zdeňka Fabera. Peníze se tehdy sháněly snadněji. Rostla ekonomika, bylo hodně pozitivního, a ne tolik negace jako dnes. Teď se, boxersky řečeno, gard obrátil. Je velice složité sehnat peníze pro činnost klubu. Řešením by například bylo, aby se boxovalo častěji. Ne aby se začalo s pěti týmy a končilo se čtyřmi.
Už víte, jak má soutěž vypadat?
Má mít osm účastníků. Jedná se i o zařazení slovenských celků. Jsem zastáncem modelu, aby boxovalo šest týmů a první dva aby se utkaly ve finále o titul. Další by se utkaly o bronzovou medaili. Český box potřebuje své borce. Jakmile si nevychováme základnu, je to vidět na reprezentaci.
Box asi zasáhly ztráty z dotací.
Určitě. Dříve měl box dotaci deset milionů korun a dnes má kolem tří. To je obrovská rána. Nemáme centrálního sponzora a hodně se pracuje na amatérské bázi.
Co ještě vás na boxu těší?
Plná Gerbera do mě pumpuje energii. Zní to jako fráze, ale když vidím, že je plno a lidi fandí, jsem nadšený. Když jdu po povedeném utkání ven a tam stojí několik fanoušků, kteří děkují, že ten box děláme po osmnáctileté přestávce, je moje ego polechtáno.
Scházíte se s boxery mimo ring?
Scházím se s nimi při slavnostních příležitostech, kdy jsou vyhodnoceni sportovci kraje. Naposledy mezi nimi byl Michal Vodárek. Sešel jsem se s trenérem Faberem a občas jsme zašli do hospody.
Poslední tři roky jste získali medaile. Dostali borci odměny?
Dostali. Ke konci poslední sezony za mnou přišli dvě kola před koncem a docela sebevědomě se zeptali, co bude, když udělají titul. Že by to chtělo nějaké povzbuzení. Tak jsme se dohodli a povzbudili jsme se navzájem. Vypsali jsme prémii na titul a na vítězství doma. Na titul byla mimořádná odměna pro celý tým.
Dal byste ji rád?
Věřil jsem, že ji vyplácet budu. Protože my jsme v té lize opravdu nejlepší. Neměníme tolik kádr. Nemáme cizince, kteří chodí do jiných klubů na jedno dvě utkání. Musím vyzdvihnout lidi kolem ringu, které tu máme. Trenér Faber, František Knot, Petr Hübl, Luboš Chmel, lékař pan Faktor a další. Věnují se boxu celý rok, celou sezonu. A je to vidět. Kluci se naučili boxovat doma v plném sále, kde se jim předtím klepaly nohy. Světla, muzika, fanoušci, atmosféra.
Vyplácel jste prémie i jindy?
Máme dohodu, že když náš boxer zaboxuje a výroky rozhodčích nejsou přesné, tak dostane odměnu, i když prohraje. Jako by vyhrál. Stalo se to mnohokrát. Když jsme se shodli, že byl náš boxer připravený, natrénovaný, dostal částku jako za vítězství.
Kolik měli borci za titul dostat?
Máme vnitřní pravidla o odměnách. I za prohru jsou peníze. Za titul se pohybovala v řádu desítek tisíc korun.
Pivovar, který klub podporoval, měnil majitele. Nehrozí to existenci klubu?
Měšťanský pivovar Samson má nového majitele a jediného akcionáře. Co mám informace, tak do marketingového plánu sponzoringu zařazuje i box.
Bude se tedy klub dál jmenovat Samson?
Stanovili jsme pravidla, že podle hlavního sponzora se klub bude jmenovat. Kdyby se náhodou stalo, že by přišel jiný sponzor, který by klub podporoval, název by se mohl změnit. V červenci se budeme scházet s našimi sponzory. Věřím, že pivovar zůstane hlavním sponzorem. Za devět let jsme mu ostudu neudělali. Ale je to moje přání. Rozhodnutí dnes leží na bedrech majitelů a manažerů.
Který z borců vás nejvíce v poslední době potěšil?
Sleduji dlouhou dobu příběh Michala Vodárka, který je hodně zajímavý. Michal sám je velice inteligentní kluk, který je hvězdou se vším všudy, ale nemá hvězdné manýry. Je v reprezentaci, má státnice na vysoké škole a chce pokračovat ve studiu.
Je ještě někdo další?
Až na filmový příběh je osud Ruslana Šachaldajeva. Přicestoval do republiky ze své zbídačené země v nákladním vagonu. Nyní zde má trvalý pobyt. Vytvářeli jsme mu podmínky a on studoval. To, že nás Prostějov přeplatil, je něco jiného. Přišel sám a řekl, kolik mu dávají. My jsme mu řekli, že tolik od nás nedostane. Takový je život, odešel.
Odešel i Fibich. A naposledy Aperjan, je také ztráta.
Jasně. Ale přijde někdo jiný. Dostali bychom se k otázce pravidel. Aby borec, který se někde něco naučí a dostane tam šanci, za ten klub boxoval třeba tři sezony. Teď je čas na to, aby se to řešilo. Aby se udělaly stropy, protože box nemá tolik peněz.
Víte o tom, kdo sponzoruje nejsilnější kluky v extralize?
V Prostějově je to město. Ve společenství Děčín - Most je to město Děčín. V obou klubech vědí, že mají zaplacenou příští sezonu. My začínáme obcházet naše sponzory, kteří s námi jdou celých devět let. A znovu se je snažíme přesvědčit, že to nejsou vyhozené peníze.
Kolik z radnic dostanou peněz?
Nevím to přesně. Ale říká se, že tři miliony korun. Proto mohou pořádat mezinárodní turnaje. V Ústí je policejní klub a jsou tam dotace. My tady zajišťujeme chod klubu jinak než naši soupeři v extralize.
Zajišťujete i činnost pro další zájemce o box.
Na tréninku jsou i desítky lidí včetně děvčat. Když jsem byl naposledy na tréninku, bylo tam pětadvacet lidí. A to je po sezoně. Také jich tam bývá kolem sedmdesáti. Není to jen o devítce pro extraligu.
Co říkáte tomu, že vám z deseti prohraných jednotlivých utkání venku chyběla jedna výhra k titulu? V Prostějově a v Ústí.
Na tohle nehraju. Když mi volají a říkají, že jsme měli k titulu dvanáct vteřin, jako to bylo v případě Marcela Kopečného v Ústí. Do konce chyběla minuta a nemohl to udýchat. Dostal úder a nakonec prohrál. Říkám jim, že pokud se nemají vymlouvat, musejí to utkání ukončit před limitem. Musejí tak suverénně vyhrát, aby to všem stačilo jako důkaz, že byli lepší. I v minulé sezoně jsme měli titul na dosah. Nakonec ta porážka kluky zlomila tak, že přišli i o stříbrné medaile. První bronz jsme získali suverénně a na víc jsme neměli. Loňská obhajoba třetího místa byla jistá, ale byli jsme zklamaní. Letošní stříbrné medaile si vážím a říkám, že má zlatý odstín.
Proč?
My jsme odboxovali obě utkání s Ostravou, která jsme vyhráli. Ona pak skončila a my jsme o body přišli, protože výsledek se anuloval. Pak jsme s Děčínem a Mostem boxovali a proti nám nastoupili dva borci z Ostravy. Oba tady u nás vyhráli. To utkání mohlo skončit i obráceně, osm deset jsme mohli prohrát. Kdyby přijel soupeř ve stejné sestavě, jako měl na začátku, vyhráli bychom třeba dvanáct šest a nebylo by žádných pochyb.
Box není sport bez rizika.
Fascinovalo mě tady utkání, když jsem viděl k.o. Jiřího Bursy proti o hlavu většímu soupeři z Brna. Gerbera předtím freneticky skandovala Bursa! Bursa! a hnala ho za vítězstvím. Jirka toho kluka trefil. V té vteřině, kdy se skácel ten soupeř k zemi, Gerbera úplně ztichla. Mně se skoro udělalo špatně.
To byl silný moment i pro otrlé.
Koukl jsem se na ring a Jirka Bursa měl ruce nad hlavou. V tom okamžiku se ale hned sklonil ke svému soupeři a byl první, kdo mu šel pomoci. Pak už tam byl i pan doktor Faktor a ten boxer se dočkal pomoci. Netrvalo to možná ani vteřinu, nevím. Ale přesvědčilo mě to o tom, že je to sport férový. Nadchla mě ta reakce Bursy.
Pracujete jako manažer. Kde nejraději relaxujete?
Na golfu. Hraju ho dvakrát týdně a při něm si odpočinu. Máme teď nový driving range (tréninkové odpaliště) v areálu Švábův Hrádek v Českých Budějovicích. Tam a vůbec při golfu si odpočinu, jak potřebuju.
