Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kolocová bude bojovat i za Slukovou: Nepotřebuju dávat najevo negaci

Kristýna Kolocová (vpravo) bude hrát v norském Stavangeru i o šanci bývalé spoluhráčky Markéty Slukové na olympiádu. | foto: Sport Invest

22 2016
V norském Stavangeru se obnoví spojenectví, které se zdálo už vyloučené: plážová volejbalistka Kristýna Kolocová zkusí pomoci bývalé spoluhráčce Markétě Slukové na Kontinentálním poháru, turnaji, z nějž může vést cesta na olympiádu v Riu. „Že má šanci jet s Bárou (Hermannovou) na olympiádu, to je super. Nevidím důvod, proč se nezúčastnit,“ řekla Kolocová.

Kolocová se Slukovou se rozešly loni v létě - a pošramocené vztahy se doteď nepovedlo urovnat. Přesto budou od středy s novými partnerkami společně bojovat ve finálovém turnaji Kontinentálního poháru, jehož vítěz si zajistí účast na olympiádě v Riu.

Na olympiádu se však z českých párů už mohou dostat pouze Sluková s Hermannovou. „Když holky šanci mají, proč to nezkusit,“ řekla Kolocová, která nyní hraje s Michalou Kvapilovou.

Jak to vypadá ve Stavangeru?
Přiletěly jsme v pondělí, kdy bylo počasí strašné. Na tři vrstvy a bundu a stejně to bylo málo. V úterý už vysvitlo sluníčko, odpoledne bylo počasí na plavky. A výhled vypadá taky trochu lepší.

Na rozdíl od Slukové s Hermannovou se nemůžete kvalifikovat do Ria. Co pro vás tento turnaj znamená?
Beru to tak, jak to je. S Míšou šanci na olympiádu nemáme. Tým na to v tuto chvíli ani není připravený. Že je šance pro Markétu s Bárou, to je super. Nejsem schopná se k tomu stavět dostatečně negativně na to, abych sem nejela nebo se nesnažila. Když holky šanci mají, proč to nezkusit. Když jsme byly nominované, tak se snažíme tu hrát naplno a využít to. Je to i pro nás dobrá příprava, jsou tu dobré body. Nevidím důvod, proč se turnaje nezúčastnit.

První soupeř: Slovensko

Prvním soupeřem Česka na Kontinentálním poháru budou ve středu Slovenky. Nejprve se v 11 hodin utkají Sluková a Hermannová se Šipošovou a Herelovou, v poledne nastoupí Kolocová a Kvapilová proti Dubovcové a Nestarcové.

„Na turnaji jsme nasazené jako trojky. Myslím, že spolu s Nizozemkami a Ruskami budeme největšími favoritkami. Na nás to ale tolik nestojí. Můžeme pomoci, ovšem v této chvíli to bude hlavně o holkách (Slukové s Hermannovou). A ty jsou ve formě, na postup do Ria mají velkou šanci,“ řekla Kolocová.

Takže jste o tom ani na chvíli nepřemýšlela?
Poslední dobou už vůbec ne. Očekávaly jsme, že by mohla přijít nominace. A byly jsme domluvené, že ten turnaj vezmeme. Dotazy na to, proč jedu a že je to zvláštní, ty jsou ze všech stran. Ale... já na olympiádu jet nemůžu. A jestli Bára s Markétou pojedou, nebo nepojedou, můj život neovlivní. To je stav, ve kterém se nacházím, tak k tomu přistupuju. Říká se: Přej a bude ti přáno, tak nějak se to snažím vnímat. Nesnáším negaci, nemám potřebu ji tady dávat najevo.

Jaká panuje ve Stavangeru atmosféra?
Snažíme se, aby byla co nejlepší, a věřím, že stejný záměr je i na druhé straně. Zatím celkem v pohodě. Nejsme tak jednotné jako ostatní, ale s tím by ani nikdo nepočítal. Na druhou stranu jsme měly společný trénink, který byl úplně v pohodě. Jakékoliv společné okamžiky budou naprosto profesionální. Nechci říct nepřátelské, ani přátelské. Ale nevraživost z naší strany určitě není a věřím, že tím pádem nebude ani od holek. Myslím, že tady nemá nikdo důvod vytvářet špatnou atmosféru. Už proto, že se tady bojuje o dobré umístění holek, tak věřím, že to bude v pohodě. Asi nepůjdeme společně na kafe, ale když se potkáme nebo budeme mít společné povinnosti, tak je naprosto bez problémů zvládneme.

České plážové volejbalistky Barbora Hermannová (vpravo) a Markéta Sluková se radují z postupu do finále mistrovství Evropy.
Michala Kvapilová (vlevo) a Kristýna Kolocová na turnaji ve Fortaleze.

ČESKÉ PÁRY. Sluková s Hermannovou (vlevo) budou bojovat po boku Kolocové s Kvapilovou.

Mohl by společný turnaj pomoci urovnat vztahy?
Nevím, jaký má kdo záměr o tom nadále uvažovat. Snažím se být svým způsobem neutrální, rozhodně ne negativní, zároveň ne přehnaně pozitivní. Nikdo asi nečeká, že zítra nebo pozítří začneme být nejlepší kamarádky na život a na smrt. Jsme tu proto, abychom hrály volejbal. Aby byly dobré vztahy, musí to chtít obě strany, neumím to ze svého pohledu hodnotit.

V turnaji nastupují za každou zemi dva týmy, „jedničky“ a „dvojky“. Vy budete jakožto „dvojky“ vždy nastupovat proti silnějšímu výběru soupeře. Budou zápasy o to zrádnější?
Je to těžká situace. Jedničky jsou tu moc silné týmy. Pokusíme se je porazit, ale když to nevyjde, což se možná očekává, tak bude našim cílem jim sebrat co nejvíc sil, snažit se je co nejvíc potrápit, aby do třetího rozhodujícího zápasu byly unavené a holky to měly jednodušší. To, že je neporazíme, se může stát. Podle papírových předpokladů bychom neměly porazit skoro nikoho. Ale to bychom nerady.

Čeká nás masakr

Barbora Hermannová (vlevo) a Markéta Sluková.

Barbora Hermannová (vlevo) a Markéta Sluková.

Co čekají od Kontinentálního poháru Sluková s Hermannovou? „Bude to masakr,“ věští Sluková. Více čtěte ZDE.

Jak zatím klape vaše souhra s Kvapilovou?
Cítíme se lépe a lépe, ale pořád je na čem pracovat. Člověk nemá tolik natrénováno, získává zkušenosti i nahrané míče ze zápasů, což je náročnější, jste pod daleko větším tlakem a zatížením. Ale myslím, že i tak se zlepšujeme. Až zbude čas na trénink, třeba po sezoně, tak s tím budeme spokojené.

Co dělá zátěž s vaším operovaným pravým ramenem?
V úterý mě bolelo hodně. Jindy skoro vůbec. Zima a zatížení nenapomáhá tomu, aby to bylo v pořádku. Jsou dny, kdy se cítím skvěle, a pak dny, kdy to stojí za prd. Mně bylo řečeno, že trvá třeba rok, než si na to člověk zvykne. Takže na to mám ještě tři čtyři měsíce, nejsem překvapená.

Byla jste zvyklá se prát o vysoká umístění, na mezinárodních turnajích nastupovat do hlavních soutěží... Jak snášíte nynější kariérní „restart“, kdy se musíte prodírat na velkých turnajích přes kvalifikace?
Je to velká změna. V kvalifikaci to má člověk buď, anebo. Nervozita je větší. Je potřeba nastoupit na ten tým a ukázat mu, že je člověk lepší, přitom ne pokaždé se tak cítí. Je to pro mě úplně něco nového. Ale první kvalifikace pro mě byla jiná než čtvrtá, pátá. Zvykám si na to. Avšak kvalifikace grandslamů a majorů jsou tak těžké, že je velký zázrak, i když se postoupí.





Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze