Na letošním mistrovství republiky na Lipně vybojovala stříbro na deset kilometrů a zlato na dvojnásobné trati.
Medaile měly odezvu v anketě MF DNES a iDNES.cz. Byla zvolena nejlepší sportovkyní Pardubického kraje za měsíc srpen.
Čtenáři ocenili váš úspěch na mistrovství republiky. Byl to i pro vás nejlepší závod sezony?
Spíše bych řekla nejhorší.
Opravdu?
Když něco moc chcete, zpravidla to nevyjde. Strašně jsem si přála vyhrát desítku. Celou sezonu jsem vítězila s náskokem. Vypadalo to slibně. Jenže před Lipnem jsem na tom zdravotně nebyla ideálně. Tři noci jsem nespala, měla jsme žaludeční problémy. Už po startu mi bylo jasné, že je to špatné. Váhala jsem, zda doplavat nebo se šetřit na dvacítku. Ale můj manžel je tvrďák, vždy mě přesvědčí, abych dokončila.
Zlato z dvacítky tak bylo příjemnou náplastí na předchozí stříbro?
Dvacítku už jsem plavala víc v pohodě. Večer jsem si dala dvě plzně a bylo to fajn (úsměv).
Dvě medaile ale určitě nejsou špatné. A další čtyři přidaly vaše dcery Lenka a Michaela v žákovských kategoriích v pohárových závodech. To byl moc fajn rodinný víkend, že?
Z hlediska rodiny to bylo asi naše nejúspěšnější vystoupení.
Jste ráda, že dcery jdou ve vašich šlépějích?
Držela jsem se spíše hodně zpátky. Jenže manžel je trenérem a manažerem. Já plavu už spoustu let, vždyť první mistrovský titul jsem získala ještě za Československa v roce 1987. Oslavila jsem tak dvacetiletku (úsměv). V naší rodině proto neměly moc na výběr. Veškerý volný čas věnujeme plavání.
Vaše dcery už také sbírají úspěchy. Hecují vás? Slýcháte třeba větu - mamko, my jsme vyhrály, tak teď se snaž ty?
Hecujeme se, ale spíše to zatím bývá naopak. Mamka zaplavala, tak se snažte vy (úsměv). Zatím není možné nás porovnávat. Jsme sparingpartnerky, trénujeme spolu. Ale ještě nejsme soupeřky. I když letos jsem už pevně věřila, že mě starší dcera trhne. Pořád to ale je starší žákyně, přestože už je vyšší než já. Zatím je to "nedomrle". Ale určitě má na to, aby mě brzo porazila.
Vy jste určitě ještě neřekla poslední slovo. Co vás po tolika letech motivuje? Jaký sen nosíte v hlavě?
Sny se nemají říkat nahlas. Má se mlčet a pevně věřit. V poslední době jsem ale změnila přípravu, protože nemám tolik času jako v době, když jsme byla svobodná a bezdětná. Věřím, že mi ještě nějaký čas výkonnost vydrží. V příštím roce je olympiáda, mistrovství Evropy, světový pohár a spousta atraktivních závodů. Když by něco vyšlo, byla bych ráda.
Největší lákadlo je určitě olympiáda v Pekingu, kde bude mít dálkové plavání premiéru. Věříte, že můžete promluvit do boje o nominaci?
Věřila bych, kdyby se nominace nedělala v pardubickém bazénu v dubnu. Mám zaměstnání a v tuto dobu teprve začínám intenzivní přípravu na sezonu, která je v červenci a v srpnu. Většina plavců už má v dubnu vrchol. Musela bych tomu strašně moc obětovat. A nejsem si jistá, zda by to stačilo. Ale když nevyjde olympiáda, bude spousta dalších zajímavých závodů.
Atraktivní metou i překonání kanálu La Manche. Láká i vás? Zvláště proto, že váš manžel pomohl většině českých plavců při zdolání legendární úžiny.
U mě je trošku problém, že jsem drobnější postavy. Musela bych hodně přibrat. Tuková vrstva dělá své. Sice musíte kila navíc ve vodě tahat, ale je potřeba je mít. Spíše bych to přenechala své starší dceři, která se pomalu dostává na moji výkonnostní úroveň.
Jednou se tedy mezi přemožiteli slavné úžiny objeví jméno Štěrbová?
Určitě. Z hlediska naší rodiny je to i povinnost. Když už máme doma experta na překonání kanálu, je ostuda, že to od nás ještě nikdo nezkusil.
 Lenka Štěrbová vyhrála jako první žena anketu o nejlepšího sportovce kraje. |
