Navzdory lichotivému srovnávání Andrew chce, aby bylo jasno v jedné věci: "Já se nesnažím být nový Michael Phelps." Myslí na to, že v bazénu zanechá svoji vlastní stopu. "Rád překonávám plavecké hranice," říkal pro agenturu AP.
Takže jedna rada: Sledujte toto dítě pozorně! Zatím je příliš mladý na to, aby mohl v Londýně předvádět velké kusy, na olympijských hrách v Riu za čtyři roky by ale mohl ťukat na vrátka slávy.
Jeho tělo dozrálo mnohem dřív než u jiných dětí jeho věku. "Pamatuju si, jak manžel sledoval Michaela na prvním tréninku a hned mi volal: Nech všeho a přijeď se na to podívat," vyprávěla matka Tina Andrewová. "Byl úžasný. A pak hned v prvním závodě, do kterého nastoupil, se kvalifikoval na americké mistrovství."
Mladý svalovec nikdy do závodu nenastupuje s očekáváním porážky, a to ani když má proti sobě plavce, který bude v Londýně možná bojovat o medaile. Sebevědomí je asi na místě - za posledních pět měsíců překonal jedenáct rekordů v krátkém i dlouhém bazénu, řadu z nich v jeden den.
Toho si všiml i Tyler McGill, bronzový medailista z mistrovství světa. Gratuluju, vzkázal mu pak. Co si zazávodit spolu? Přijímám, vzkázal mladík.
Michael Andrew
Když se v exhibičním závodě potkali, Andrew svého zkušenějšího a o dvanáct let staršího krajana dravě proháněl. V závodě na 25 metrů volně podlehl o šest desetin, na prsa se McGill musel otáčet a rozdíl mezi nimi byl jen 31 setin. Zato na padesátce motýlkem byly znát zkušenosti i síla, McGill dohmátl o více než dvě sekundy dřív.
Americký olympionik však svého možného nástupce varoval, že raketový start negarantuje olympijskou slávu. "On je evidentně obrovský talent. Ale to je jen jedna věc, kterou jsem pozoroval," říkal McGill. "Na úspěchu sportovce se podílí tolik jiných faktorů a nikdy nevíte, jak mu to bude fungovat."
Přesto už je Andrew nahlas srovnáván s Phelpsem, který se poprvé do olympijského týmu dostal v patnácti letech a od té doby na hrách vyhrál víc zlatých medailí než jakýkoliv jiný sportovec světa. "Když tohle slyším, musím vás opravit," říkal ovšem teenager. "Byl bych víc než šťastný, kdybych dosáhl kvalit Michaela Phelpse. Ale raději bych byl první jako Michael Andrew."
Zatím se nevzdal snu, že se na americké olympijské kvalifikaci probojuje přes kraulovou padesátku až do Londýna. To ale bude muset ze svého osobáku srazit 1,5 sekundy. Pokud to nevyjde, Andrew zasněně kouká do vzdálenější budoucnosti - do Ria.
"Myslím na to pořád," přiznal. "Představuju si, jaké to bude, všechno to vzrušení, ta radost z vítězství olympijského zlata."
