V tomto ohledu byl náročný i loňský rok, že?
Byl, před letním šampionátem v Kazani mě přepadala nervozita, protože jsem čtyři roky v podstatě nic moc nezaplavala. Byla jsem plná očekávání, jestli mi to konečně vyjde. Nakonec se to povedlo, v Kazani jsem po čtyřech letech vylepšila svůj domácí rekord v dlouhém bazénu a bylo z toho finále.
Letos očekáváte ještě větší tlak?
Určitě, bude víc žádostí o rozhovor, všechno bude mnohem víc sledované. I když si říkáte, že to nebudete vnímat, tak to vnímáte a přemýšlíte o tom: řekla jsem to a to správně? Okolí vám význam těch akcí prostě připomene. Ale říkám si, že na olympiádě budou holky, se kterými jsem plavala na mistrovství světa. To mi dává důvěru, že se zase můžu prosadit.
Co ještě děláte, abyste všechno zvládla?
Kdybych nevydržela fyzické nároky, tak asi nemám na to, abych uspěla. Toho se ale nebojím. Pokud jde o psychiku, navštěvuju psychologa a ujišťuju se, že plavu pro sebe a pro trenéra Jaroslava Strnada - on by neudělal nic, aby se mi něco nepovedlo. Prostě musím jít na start s tím, že jsem pro úspěch udělala všechno.
Při přebírání ceny jste povídala, že spokojenost vám přineslo léto, zato zima nic moc. Cožpak jste nebyla na ME v krátkém bazénu v Izraeli čtvrtá? Šlo o nejlepší český výsledek...
Prosincový šampionát vysoko nehodnotím, měla jsem vyšší cíle než průměrný čas. Čtvrté místo sice nevypadá špatně, já ale hned za Kazaň řadím druhé místo na 400 metrů volný způsob z letní Světové univerziády.
Kraulař Jan Micka, který skončil v anketě druhý, přiznal, že přes Vánoce přibral deset kilo...
Fakt? Já hned na Štěpána odjela se skupinou trenéra Strnada na soustředění na ostrov Réunion.
Stihla jste si vůbec odpočinout?
Měla jsem jen týden volna, ale to soustředění nebylo tak náročné - plavali jsme dvě a půl hodiny ráno a to samé odpoledne, do toho dva dny volna. Tudíž jsem z plavání měla zase radost, což jsem potřebovala. Na prosincovém zimním mistrovství republiky jsem totiž měla k vodě odpor a nedělní závody jsem radši odhlásila.
Takže to na Réunionu byla vlastně dovolená?
Skoro! Bylo to v pohodě a bez tlaku. Naplavali jsme spoustu kilometrů, ale taky mrkli na vodopády, koupali se v moři a absolvovali výlet helikoptérou. Leckdo se diví, proč my plavci jezdíme v zimě do tepla, ale člověk vypadne ze zdejšího stereotypu, navíc je v teple pozitivní energie.
Ještě před Vánocemi jste prohlásila, že brzy začne další dril. Už začal?
Ještě úplně ne, ale v úvodu února začínáme pracovat víc a víc.
Při vyhlašování jste nechtěla říct, jaké si kladete pro olympijský rok cíle. Proč?
Nechci nic zakřiknout. A taky nechci říkat něco, co se pak nemusí vyplnit. Potom by mě mrzelo, že jsem vůbec něco řekla.
Jste pověrčivá?
Jsem, nešlapu na kanály. A když mi přeběhne přes cestu černá kočka, tak jsem smutná. Trošku na to dám.
Máte něco, co se nesmí stát před závodem?
Na tohle pověrčivá nejsem, ale v minulosti to bylo jinak. Třeba jsem si doma nevzala „závodní“ ponožky a byla z toho rozhozená. Ale už na to kašlu - co v sobě člověk má, to mu nikdo nevezme.
Také jste nedávno v Podolí natáčela reklamu...
Jo, minulý týden, šlo o reklamní spoty na hlívu ústřičnou. Venku bylo pod nulou, voda v bazénu měla 27 stupňů a skákala jsem do ní z bloku. Jenže se to muselo opakovat snad čtyřikrát nebo pětkrát, aby všechno bylo dokonalé. Na bloku je člověk suchý, pak vyleze z vody do mrazu mokrý, utíká dovnitř pod větrák, aby uschl a vyměnil si plavky, a potom všechno nanovo. Kvůli půlminutovému a minutovému spotu jsme tam s trenérem strávili skoro celý den, naštěstí jsem neonemocněla. Ale byla to dobrá zkušenost.
