"Protože ten kanál je," vysvětlil stručně. "Touha přeplavat ho je iracionální pohnutka, prostě výzva."
Než přeplavbu nakousl, prožil muka. Tři týdny čekal na dobré počasí a jen nervózně sledoval, jak se vrší účet za hotel. "Bydleli jsme v bed and breakfest, za noc sedmnáct liber. Hrůza!"
Až na neděli hlásili meteorologové lepší podmínky. Příborský se rozhodl a ve dvě v noci vyrazil. V přístavu zíval, v nepravou chvíli se začal hlásit spánek. "To proto, že jsem předtím ani oko nezamhouřil. Nešlo to, měl jsem pocity jako před popravou."
Voda byla hlavně zpočátku ledová, až kolem páté vykouklo sluníčko. Paprsky potěšily osamělého plavce s doprovodnou lodí. "Když po sedmé zase na chvíli zalezlo, potkala mě nejtěžší krize," vzpomněl Příborský.
Kupředu nijak neuháněl. Co minuta, to zhruba šedesát čtyri temp. Standard se blíží sedmdesátce. Jeho kraul není založen na síle. "Spíš se po vodě sklouznu."
I tak zvládl trasu za výborných dvanáct hodin a pět minut. Uplaval přes šedesát kilometrů, třebaže vzdušná vzdálenost činí jen třiatřicet. Proudy však vykonají své, plavce strhnou jinam, i když má cestu špickově promyšlenou.
Uprostřed Kanálu, ztracen břehům Anglie i Francie, zažil stres. Zamotal se do slizkých mořských řas, zelená spleť jej skoro celého obmotala. V tu chvíli zasáhla doprovodná posádka. "Pojď za loď, prorazíme ti koridor!" houkli na něj.
Pak už jen vyhnout se olejové skvrně a nástrahy jsou zdolány! Když se ve dvě odpoledne drápal na břeh, podlamovaly se mu nohy. Na oslavu ani nepomyslel.
"Játra dostanou tolik zabrat, že nasávat potom alkohol by nebylo nejlepší,“ říká student elektrotechniky v Brně. Po skleničce na počest úspěchu sáhne až po návratu domů.
A v koutku srdce chová nejtajnější sen. "Rád bych jednou přeplaval Kanál tam i zpět..." špitne.
