„Nebála jsem se, že zemřu, protože bych za každé situace mohla doplavat na ostrov. Problém byl, že se mnou bylo v člunu dalších dvacet lidí,“ vyprávěla agentuře AP 20letá Sarah o hororové cestě z tureckého pobřeží do Evropy. Spolu s o tři roky mladší sestrou Ysrou a několika dalšími silnými plavci se chytila lana a plavala tři hodiny, dokud uprchlíci nedorazili na Lesbos. Mladá hrdinka si oddechla: „V Sýrii jsem pracovala v bazénu a starala se o lidi, aby se neutopili. Neodpustila bych si, kdyby někdo zemřel.“
Sestry v září jako jedny ze zástupu žadatelů o azyl dorazily do Berlína a dosáhly prvního úkolu, který si jejich rodina vytyčila, a vrátily se do závodního bazénu. Teď pracují na dosažení druhého snu – stát se plaveckými hvězdami. Jejich kouč Sven Spannekrebs jen září: „Udělaly úžasný pokrok!“
Ysra, která reprezentovala Sýrii před třemi lety na MS v krátkém bazénu v Turecku, se chce naučit německy, vystudovat univerzitu a stát se pilotkou. Sarah plave na dlouhé vzdálenosti a nyní se snaží dostat z válečné oblasti také zbytek rodiny. A přestože „situace v Sýrii není O.K.“, jak říkají, obě chtějí jednou závodit na olympijských hrách.
Kuráž všem vrcholovým sportovcům prchajícím před smrtí včera dodal předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach, který oznámil, že běženci bez dokladů a národního výboru mohou startovat za rok v Riu pod olympijskou vlajkou. „Chceme jim nabídnout domov v olympijské vesnici, olympijskou vlajku a hymnu jako jejich vlastní. Bude to velký symbol naděje pro všechny uprchlíky,“ slíbil v Praze na zasedání Evropských olympijských výborů.
Když pak jednotlivé země pobídly, aby sportovce-uprchlíky pomohly najít, německý delegát se přihlásil: „Ano, my takové známe.“ Syrské sestry možná znovu poplavou „jako“ o život.
