Co chybělo k tomu, abyste se stal mistrem republiky? No, asi 250 bodů.
A převedeno do řeči?
Prostě Tomáš Rendla, což je můj kolega ze zbraslavického klubu, podal špičkový výkon, který byl podpořen i stylem počasí. Závodili jsme v kombinované třídě a jeho větroň patří k těm nejmodernějším. Má rozpětí křídel téměř sedmadvacet metrů, kdežto můj má rozpětí patnáct metrů. A počasí během mistrovství nahrávalo špičkovým kluzákům.
Šumperské mistrovství republiky plachtařů trvalo čtrnáct dní. Jak jste se uvolňoval z práce, tedy od létání na gripenu?
Na takové soutěže si beru dovolenou. Někdo jezdí k moři, já jezdím létat na soutěže.
Jak jste se vůbec dostal k létání?
Začal jsem někdy ve čtrnácti, patnácti letech. Tehdy jsem přišel do Slováckého aeroklubu Kunovice. K létání mě přivedl táta, který také létal a věnoval se i parašutismu. Starší bratr začal skákat s padákem a já létat. Tak jsme si to v rodině rozdělili.
Ovšem vy jste to, jak se zdá, dotáhl z rodiny nejdále. Létáte v práci i ve volném čase.
Není to úplně pravda. Bratr byl jako parašutista na mistrovství světa, závodil tam ve skupinové akrobacii. Takže i on se dostal na světové soutěže. A jako parašutista toho dokázal hodně, závodil například za Duklu.
Kterých svých výsledků si nejvíce ceníte vy?
V roce 2005 jsem byl čtvrtý na mistrovství Evropy, o rok později devátý na mistrovství světa. Ve vojenském plachtění se mi podařilo získat titul mistra Evropy i tituly mistra a vicemistra světa. Ovšem cením si i výsledku z domácího šampionátu, protože si myslím, že prvních deset závodníků mělo na vítězství.
Nechybí vám při plachtění rychlost, na kterou musíte být naučený z práce?
Plachtění je relax. Létání na gripenech beru jako práci, bezmotorové létání jako hobby. Společné to je v tom, že jsem ve vzduchu.
Dá se vůbec porovnat plachtění a let v gripenu?
Pořád jsou to jenom letadla, která se musí pilotovat. To mají společné. Ale v kluzáku se člověk při rozhodovacím procesu porovnává s přírodou. Když to zvládne a trasu uletí, porovnává se po přistání s kolegy, kdo kolik uletěl a jak rychle. Při proudovém létání se musí člověk soustředit na splnění úkolu. Mise je hlavní.
Nedělají si z vás kolegové v práci legraci, že létáte příliš pomalu, tedy jako s větroněm?
To bych neřekl. (úsměv) Berou to pozitivně. Jen se občas pobaví, když někde v novinách vyjde titulek, že mezi plachtaři létá český Top Gun. Ale že by vtipkovali o plachtění, to se nestává.
A co kolegové plachtaři? Nedobírají si vás, že jako pilot gripenu musíte být lepší?
To určitě neříkají. Parta kolem létání, ať už vojenského, či civilního, je skvělá. Všichni se většinou známe, vztahy jsou kamarádské. Žerty k tomu samozřejmě patří, ale všechno se nese v přátelském duchu.
