Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Překážkář Svoboda si opět plete bič. A děkuju, vzkazuje exmanželce

Petr Svoboda | foto: AP

22 2015
Achilovky už jej nebolí. O té pravé, kvůli níž před časem málem přišel o nohu, ani neví. A uklidnila se i druhá, jež se ozvala po nedávném splnění limitu pro mistrovství světa v Pekingu. Vytáhlý atlet Petr Svoboda je v nebývalé pohodě. Čím to?

„Mám kolem sebe několik andělů strážných,“ říká halový mistr Evropy z roku 2011, který loni na ME v Curychu slavil pátým místem na trati 110 metrů překážek velký návrat.

„Když vyjde forma a zůstanu zdravý, mohl bych se před mistrovstvím světa dostat na hranici nejlepší dvanáctky světových redukovaných tabulek. A s tím už se v Pekingu dá bojovat o finále. Potřebuju bič, už si ho splétám, může to vyjít,“ přemítá svěřenec trenéra Ludvíka Svobody, který rodáka z Budišova u Třebíče připravuje v pražském Olympu.

V pondělí jste byl u lékaře - děje se něco?
Nic strašidelného. Když jsem 6. července ve francouzském Sotteville-lès- Rouen časem 13,44 o tři setiny splnil limit pro Peking, začala mě bolet levá achilovka. Ve víře, že je to jen namožené, jsem si před dalším závodem v Lucernu vzal prášek proti bolesti, jenže jsem z toho pak byl nějak oblbnutý. Pohyby byly málo koordinované, nějak to ve mně zabilo dynamiku.

Přesto jste v Lucernu vyhrál běh B a váš čas byl v součtu obou závodů celkově pátý. Cožpak to bylo špatné?
Běžel jsem za 13,48, což byl za daných okolností dobrý čas. Čekal jsem to rychlejší, jenže ten prášek tlumil nejen bolest, ale i vjemy - necítíte kotník, stehna a tak. Po návratu mi s achilovkou pomohl doktor Jiří Nedělka, který se o mě stará, a problém zažehnal velice rychle.

Takže jste spokojený?
Určitě. V sobotu mě čekají závody v Novém Městě nad Metují a v úterý Velká cena Tábora, všechno je podle plánu. Třetím závodem před Pekingem by měl být mítink v Linci. Tam chci stlačit čas pod 13,40, abych se před šampionátem dostal na hranici nejlepší světové dvanáctky, mám na mysli redukované tabulky. Semifinále by pak mělo být jistotou, ale v Pekingu se z toho dá bojovat i o finále.

Kladete si nemalé cíle...?
Ale já to tak mám vždycky, potřebuju si uplést bič. Na mistrovství Evropy už jsem byl dvakrát ve finále, na mistrovství světa jednou, tak jsem takový namlsaný. Kdybych si ale nevěřil, tak atletiku už dávno nedělám.

Jenže v současné době vám ve světových tabulkách patří 37. příčka. Co s tím?
Jo, je to hodně nabité. Jenže třeba Američanů jsou tam mraky, takže jich spousta ubude. Podle ukazatelů mého trenéra bych měl letos atakovat čas 13,30. Kdo by to nezkusil?

Jaké je pro vás vlastně toto léto? Můžete ho porovnat s loňským?
Loni jsem měl touto dobou sotva třetinu z letošních závodů, vracel jsem se pozvolna. Zato teď je za mnou úžasná příprava, jsem dobře nachystaný fyzicky, ale i psychicky. Chce to jen chytit dobrý závod a ne s protivětrem, jako třeba při mistrovství republiky v Plzni.

Před loňským mistrovstvím Evropy vám stačily ke skvělému návratu vlastně jen dva měsíce pořádné přípravy, a přece z toho v Curychu bylo páté místo...
Letos mám těch měsíců mnohem víc, takže věřím, že ten bič se dá uplést mnohem pevnější a kvalitněji. Já vím, že svět není Evropa, ale taky vím, že ve Francii jsem při tom čase 13,44 sejmul prvních pět překážek tak školáckým způsobem, že mě to hodně zpomalilo. Jsem přesvědčený, že mám velké rezervy.

Chce se vám ještě hovořit o loňském létě?
Proč ne?

Začátkem července jste se rozvedli s tyčkařkou Jiřinou Ptáčníkovou a leckdo se ptal, jak jste se při nepochybné osobní krizi dokázal tak úžasně připravit na Curych...
Je to jednoduché, ten rozvod mě nabudil. Taky pár hlasů, že na Evropě nemůžu uspět - chtěl jsem dokázat, že na to mám. Taky jsem vlastně díky rozvodu poznal člověka, se kterým jsem šťastný, dali jsme se dohromady se čtvrtkařkou Katkou Kodrovou. Byl to velký psychický impuls, který mě dostal nahoru. A tam jsem pořád.

Při závodech se vídáte i s vaší bývalou manželkou. Je to tak?
No jasně, už dávno jsme se udobřili a máme spolu velmi dobrý vztah, stejně jako s jejím partnerem Honzou Kudličkou. S Jířou jsme se rozešli, ale teď jsme oba šťastní. Taky proto, že i ten druhý z bývalého vztahu je šťastný. Prostě to prospělo nám oběma a musím Jiřince poděkovat - už vím, že to byl posun vzhůru pro ni i pro mě. Máme na to oba stejný názor.

A ten zní?
Co se má stát, to se stane. A stát se to evidentně mělo, teď jsme oba v klidu. Kdykoli se setkáme, příjemně se pobavíme, nikdo nemusí před nikým klopit hlavu.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze