Nejprve rozhodčí diskvalifikovali ve druhém rozběhu za ulitý start Američana Ronnieho Ashe, který v blocích evidentně cuknul. Ash s vyloučením nesouhlasil, protestoval, hádal se s rozhodčími a odmítal odejít. Dával tak vzpomenout na slavnou scénu, kdy americký sprinter Drummond na šampionátu v Paříži 2003 odmítal přijmout diskvalifikaci, lehl si na dráhu a blokoval tím opakovaný start.
Když byl Ash konečně vyveden za dráhu, startovalo se znovu.
A opět neúspěšně.
Tentokrát zazářilo u jména Petra Svobody na počítači -0,048, tedy ulitý start. Byl diskvalifikován na základě pravidla 162,7. Na trenéra Luďka Svobodu šly na tribuně mdloby, studený ručník si dával na hlavu.
Ulitý start sice nebyl na první pohled patrný, přesto se český atlet na rozdíl od Ashe sebral a hned odešel.
Ale smířen rozhodně nebyl.
„Nezvedl jsem ruce, jenom jsem se zhoupl v nohách,“ lamentoval v mixzóně, kde se sportovci setkávají s novináři. „Nevím, co udělal ten Ash, ale měl hned vypadnout pryč. Když už ho jednou vyloučí, tak ať jde do haj... Já tam taky nedělal scény. Radši jdu pryč, dám protest a zkusím to změnit. Ať mě pak dodají do semifinále, třeba do první lajny (ta je jinak volná). Ale rozhodně tam nebudu stát a dělat deset minut scény jako Ash. Jeho chování mě děsně štvalo.“
Připustil, že právě Ashovo dohadování a odkládání startu jej na startu rozhodilo.
„Byl tam celkově bordel a já už byl vyflusanej. Nechci to na Ashe svalovat, ale je to nesportovní. Mě osobně vytáčelo, co dělá, už jsem to chtěl mít za sebou. Nemám rád závody ráno, radši běhám odpoledne. Jeho chování má na tom, co se mi pak stalo, malý podíl, ale...“
Podle pravidel nesmí atlet ztratit kontakt nohy nebo ruky s podložkou. Svoboda tvrdí, že ho ani na chvíli neztratil. Rozhodčí nicméně byli původně jiného názoru.
„Mírně jsem přepadával na ruce,“ uznal český překážkář. „Ale ruce jsem rozhodně nezvedl. A jestli jsem natlačil nohy do bloků, tak to je normálně podle regulí. I z dřívějška si to pamatuju. Jinde v takovém případě dávají zelený terč a startují všichni znovu. My bychom teď měli dát protest. Jdu hledat Dvořku.“
Od tiskové mluvčí týmu Karolíny Farské dostal vzápětí do rukou mobil, na lince byl šéftrenér Dvořák, sedící na tribuně. Svoboda mu líčil: „Normálně jsem jen zatlačil do bloků. To není podle pravidel, že jsem ulil start. Neporušil jsem je. Kolikrát se stalo na závodech, že když někdo sebou pohne, tak to neznamená, že ulil. Musel bych zvednout ruce. Já to neudělal.“
Dvořák za ním pospíchal do útrob stadionu, studovali video. Následně rozhodl, že u jury podá oficiální protest.
Teprve dvě a půl hodiny po incidentu byl pak vynesen verdikt: „Po zhlédnutí videa se jury rozhodla protest uznat. Závodník bude nasazen do semifinále jako 25. závodník. Bude nasazen do odpovídajícího semifinále a poběží v dráze číslo jedna.“
Tehdy Svobodovi spadl kámen ze srdce, ale stres pokračuje. „Bude to neuvěřitelný tlak, abych v semifinále předvedl, že tam patřím, a ne že jsem prošel hladce,“ řekl atlet. „Ale jsem šťastný, že vyhrála pravidla.“
