"Beru to tak, že jednou jsem musel skončit," říká smířlivě Sedláček. "Mohlo to přijít už loni nebo příští rok. A v mém věku už to není nic hrozného," připomíná, že v květnu oslavil 41 let. Zda uzavře sportovní kariéru úplně, se rozhodne během prázdnin.
Rozešli jste se v dobrém?
S Romanem Mackem (manažer a trenér) jsme se vždycky na všem bez problémů domluvili. Vzal jsem to sportovně.
Jak budete na Zlín vzpomínat?
Strávil jsem tady hodně dlouhou dobu, takže nostalgii cítím. Ale na druhou stranu je to jenom sport. Nerad budu vzpomínat na zranění, i když jich moc nebylo, v dobrém na extraligové vítězství a medaile. Úspěchem pro mě bylo, že jsem se ze Zlína dostal do reprezentace. Škoda jen, že jsme nezískali více než jeden titul.
Co tomu chybělo?
Někdy trochu štěstí. Družstvo bylo poskládané podle finančních možností klubu a beru to tak, že jsme uhráli, co jsme mohli.
S kým jste si za ta léta v týmu nejvíce rozuměl?
Protočilo se tady tolik hráčů, že se to ani nedá spočítat. Nejraději vzpomínám na kluky, s nimiž jsme vyhráli extraligu. I když byl tým poskládaný z různých věkových kategorií, vytvořili jsme vynikající partu.
Není symbolické, že ve Zlíně končí i nahrávač Petr Jakubíček, jemuž je také 41 let?
Známe se dlouho, jsme kamarádi. Několikrát jsme se o konci kariéry bavili. Že teď je potřeba zapadnout do pracovního života.
Jakubíček už nehodlá dál hrát. Co vy?
Do minulého týdne jsem svoji volejbalovou budoucnost neřešil. Zajímal jsem se hlavně o zaměstnání, abych v životě mohl dál fungovat, což se mi částečně povedlo. Nastoupil jsem jako obchodní zástupce jedné firmy. Teď začínám řešit, jestli a za jakých okolností budu pokračovat. Mluvil jsem s vedením Starého Města, že by měli zájem. Mohl bych jít i na Slovensko do Myjavy.
Co rozhodne?
Jednoznačně práce. Volejbal pro mě bude jenom okrajová záležitost. Už ho nechci hrát profesionálně.
V tom případě je Staré Město ideální, protože bude v extralize fungovat jako amatérský klub.
Šlo by to. Je to vždycky na domluvě. Nepotřebuji trénovat dvakrát denně jak mladí kluci. Stačí mi míň, abych se dostal do pohody. Dám vědět do konce července.
Nechtěl jste skončit, když jste si v minulé sezoně přivodil těžký výron kotníku?
Zranění jsou běžnou součástí sportu. Čím je hráč starší, tak se hůře hojí. Ale nepřemýšlel jsem, že bych se volejbalu vzdal. Spousta lidí hraje s horším zraněním.
