Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Druhý, druhý... Laufaře Nováka si v Livignu už pamatují

Petr Novák | foto: archiv Petra Nováka

18 2014
Devátý na kontrolních závodech ve švédské Bruksvallarně před domácí smečkou švédských závodníků, druhý v letošní premiéře FIS Marathon Cupu na italské La Sgambedě. Navlas stejně jako loni odstartoval běžec na lyžích Petr Novák do nové sezony. Před rokem jej snový nástup posunul až do olympijské nominace pro ruské Soči, aby si jej karlovarský laufař zopakoval také letos, musel by ve druhém podniku série v rakouském Obertilliachu znovu protnout cílovou linii Dolomitenlaufu jako první.

„Je pravda, že za mnou přišli lidé z FIS a vůbec kolem maratonů a připomínali mi, že na Dolomitenlaufu budu obhajovat vítězství,“ usměje se při vzpomínce na svou loňskou jízdu.

A má důvod k úsměvům. Po pátečním finiši s francouzskou přesilou, kde si proti loňsku jen vyměnil svého přemožitele Nora Pettera Northuga (ten si letošní soupaž na La Sgambedě prohodil o víkendu společně s domácím Švýcarem Colognou za Světový pohár v Davosu) za francouzského rivala Benoita Chauveta, si navrch přihodil ještě nedělní premiéru La Sgambedy v inovovaném střihu série Swix Ski Classics.

Znovu do cíle doběhl jako nejlepší z Čechů a znovu to bylo v první desítce. Jestli letos někdo z českých běžců na lyžích chytil opravdu řádně za pačesy start do sezony, tak je to Petr Novák.

Jaké jsou tedy vaše nejbližší plány?
Rád bych se co nejdřív podíval domů, chvilku si tam v klidu potrénoval

Co říkáte, nevyvíjíte na sebe hned od začátku sezony až moc velký tlak?
Nějaký menší na sebe samozřejmě cítím, ale jsem za to rád. Pokud chci být do tří celkově, musím se s tím nějak vypořádat a o bednu usilovat v každém závodě, který přijde. Jsou to moje oblíbené tratě, doufám, že se mi to znovu potvrdí. Teď už jen aby vůbec napadl sníh.

S tím je problém téměř v celé Evropě, že?
Právě, není ani v Obertilliachu. Loni jsem se před závodem připravoval přímo tam. To se pak možná i projevilo.

Jako teď v Livignu zopakováním druhého místa. Kde se to rozhodlo?
Až na konci. Byl to hodně nabitý závod a závěr jde tady taky o štěstí. Člověk si musí pořád hlídat, aby mu někdo nepřišlápl hůlku. Snažil jsem si to kontrolovat co nejvíc zepředu, v závěru už byla ale ta francouzská přesila tak obrovská, že mi jeden z nich utekl a vyhrál.

Loni v cíli těsně za Northugem, letos za Chauvetem...
...no jo, s výsledkem jsem ale spokojený. Před finišem došlo k několika kolizím, to k závodu patří. Loni jsem přes ně proklouzl hladce, letos tam něco bylo, ale i přes ně jsem vybojoval druhé místo. Snad budu mít štěstí i příště a pokusím se tady vyhrát.

„Pokud chci být do tří celkově, musím o bednu usilovat v každém závodě.“

Petr Novák

Pomáhají všechny ty zkušenosti z trati? O dva dny později při klasice to v televizi vypadalo, že víte úplně přesně, na jakém místě si máte hrábnout.
Pomáhá. A ve skejtu to platí ještě víc, zabere víc místa a je hodně důležité vědět, na jakém místě se má člověk pohybovat. Ví, kde si může dovolit zrychlit, kde si pohlídat svou pozici. K tomu se ještě jely dvě kola, ve druhém potkáváte navíc na trati pomalejší závodníky a je to ještě horší, právě kvůli tomu došlo těsně před cílem k té kolizi. Musel jsem na chvilku zastavit, pak už jsem ani nevěřil, že se z toho dokážu takhle vrátit a ještě zajet druhé místo. Povedlo se, ale závod je to dost nevyzpytatelný.

Jak jste si hlídal svou pozici do závěrečného sprintu?
Jel jsme na druhé pozici, občas jako první. Stálo to sice víc sil, ale nechtěl jsem riskovat, bylo tam se mnou asi sedm Francouzů a další skupinka Italů. Určitě se to vyplatilo, člověk nikdy neví, co všechno se může stát. V posledním stoupání se tam připletl i skútr, bylo to pak hodně našlapané, nějak jsme si s tím ale poradili.

Aby ne, v pátek druhý ve skejtu, v neděli desátý na klasice.
Jelo se mi dobře, v obou závodech. Pohyboval jsem se pokaždé přesně v místech, kde jsem potřeboval být. Možná až na jedinou výjimku. Nedělní únik Anderse Auklanda na klasice zaskočil všechny a Nor si už vítězství nenechal vzít. Trochu jsem tu situaci podcenil. Chtěl jsme si trochu pošetřit síly, svézt se s balíkem. Mohl jsem jet s ním, ale říkal jsem si, že z kopce dolů ho musíme dojet. To se ale nestalo, nikdo v té chvíli netušil, že nám všem takhle odjede. To jsou právě ty zkušenosti.

Fotogalerie

Petr Novák

Ve skejtu se o podobný únik pokusit nešlo?
Ten se jede na trochu jiném okruhu, nejtěžší část je tady jiná... Věděl jsem, že před stoupáním do kopce se začne závodit a do té doby jsem se taky snažil si svou pozici nějak hlídat, aby mi nic neuteklo. V prvním kopci nám pár lidí taky poodjelo o nějakých patnáct, dvacet metrů. Bořily se v tom místě ale dost kroužky od holí, nechtěl jsem zbytečně plýtvat energií a věděl jsem, že na rovince před druhým stoupáním je stejně zase dojedeme. S Poltoraninem (Kazach je aktuálně šestnáctým mužem průběžného hodnocení Světového poháru a La Sgambedu jel stejně jako Novák mimo týmové hodnocení) jsme pak trochu zabrali a bylo to bez problémů, úplně v pohodě. Že pak nechali Anderse ve druhém kopci takhle poodjet, to mě trochu překvapilo, jelo se v té době dost pomalu, foukal totiž dost silný protivítr. Nepřikládal jsem ale tomu úniku větší význam, vůbec jsem v té době netušil, že to je vítězný útok.

A jaká byla vaše taktika ve druhém stoupání?
Říkal jsem si, že si vyjedu v klidu nahoru, pojedu dál ve skupině a trochu pošetřím síly, rozhodovat se bude až těsně před cílem. Jenže Anders nám odjel a bylo vidět, že nějaké šance na to ho dojet už velké nebudou. Mrzelo mě to, mohl jsem mít šanci na ještě lepší výsledek.

Ve finiši se posunout o trochu víc dopředu už asi nešlo, že?
Zkoušel jsem se ještě posunout dopředu a najel si do vedlejší stopy, byl jsme na to ale sám a cítil už na rukách, že to není úplně ono. Začalo se zrychlovat, já ještě předjel dva lidi před sebou, na ty nejlepší to ale nestačilo. Jelo se o bednu, víc zrychlovat jsem ale nemohl. V tu chvíli jsem věděl, že na to už nemám sílu a tak jsem to už nějak došťouchal.

Došťouchal na desáté místo. Stanislav Řezáč, který se na sérii Ski Classics specializuje, dojel dvaadvacátý. Bavili jste se pak spolu o závodě?
Jen trochu, hned v cíli. Asi mu to úplně nesedlo, možná neměl ty úplně nejlepší lyže... V té výšce člověk nikdy předem neví, co to s ním v daný den udělá. Někomu to sedne, jinému tolik ne. Standa se s tím v neděli trochu pral, to ale neznamená, že na Jizerce nepojede znovu o bednu. Nebo na jiných závodech. Myslím, že na sezonu je znovu připravený velmi dobře a ještě to určitě ukáže.

Pokud by jste spolu jeli na čele, mohl být závěr jiný?
Vždycky je to přínos, když můžete s někým v poli spolupracovat. Můžete si pomoct, pustit se navzájem do stopy. To je strašně důležité. Když tam nikoho nemáte, tak vás tam prostě nepustí a pak je to těžké.

Bauerovy pionýry táhla Boudíková

Jako opravdoví pionýři začali objevovat prestižní laufařskou sérii Swix Ski Classics o víkendu členové nového týmu Lukáše Bauera. Pod názvem hlavního sponzora Pioneer Investments se v úvodním podniku letošního ročníku vytáhla v italské La Sgambedě především nejzkušenější členka týmu pod hlavičkou reprezentačního lídra z Božího Daru.

Adéla Boudíková nejdřív sobotním čtvrtým místem v závodě žen přispěla k celkově osmému místu v týmové časovce, aby o den později jako jedna z mála ve startovním poli vyrazila na pětatřicetikilometrovou trať na „hladkých“ lyžích a do cíle prvního ročníku klasické La Sgambedy si dojela pro deváté místo.

„Adélka se těmito výkony dostala trošku do úzkých, protože svůj cíl umístit se do desátého místa nejenže splnila v obou závodech, ale v sobotu výrazně překonala, takže nyní bude muset dojít k přehodnocení a nastavení nových cílů,“ komentuje na týmovém webu jeho šéf Lukáš Bauer a k tomu s úsměvem k oněm novým cílům Boudíkové dodá: „...a to jednoznačně vyšších.“

Na „klasické“ La Sgambedě se neztratili ani další členové Bauerova týmu, Estonec Algo Karp (29. místo), Ondřej Horyna (47.) a Karlovarák Jakub Rádl (84.). V průběžném hodnocení patří Teamu Pioneer Investments po první zastávce seriálu deváté místo.

Přesto jste se v tak natřískaném finiši propracoval na desáté místo.
Jsem spokojený. Jel jsem vepředu, byl jsem vidět. Samotného mě až překvapilo, že mi závod takhle vyšel.

Co vás vůbec vedlo střihnout si po skejtové La Sgambedě nádavkem ještě klasiku? To jste měl tolik sil?
Hlásil jsem to už dopředu, že pojedu oba závody. Klasika tady v Livignu není nějak extrémně dlouhá a mě v blízké době nečeká žádný další závod, takže mi to nějak nevadilo. Další na řadě je v programu až Jizerská padesátka, to je celkem dlouhá doba na odpočinek. a připravil se na Jizerku. Jestli tedy kvůli sněhu letos vůbec bude. Na závod se chci dobře připravit, jen pořád nevím kde. U nás se zatím stále nedá lyžovat, takže se tady v Itálii ještě nějakou dobu zdržím a trochu se tady protáhnu.

Jizerská padesátka, to je další ze závodů ze série Swix Ski Classics, který se na čele jezdí výhradně soupaží, navíc je o dost delší než La Sgambeda a vy se specializujete na skejtový FIS Marathon Cup, není pro vás soupaž příliš velká rasovina?
Mně šla soupaž vždycky dobře, mám pro ni předpoklady. Výšku, silnější vršek proti nohám... Je pravda, že na tak dlouhé závody jsem nebyl moc zvyklý, laufy ale nejezdím prvním rokem a nějaká adaptace za ty tři roky u mě proběhla. Sám to na sobě i cítím. Soupaži se sice speciálně nevěnuju, jezdím ji ale líp než předtím.

Čím to? Bez specializovaného tréninku.
Člověk nemůže jezdit jen soupaž, to by mu moc nepomohlo. Musí na to mít především funkčně. Bez toho může být silný jak chce, stejně mu to nepomůže. Nejdřív na to člověk musí vůbec mít a pak až může začít pracovat na síle a o něco se posunout ještě dál.

V jaké fázi téhle cesty jste vy?
Já jsem soupaž vždycky jezdil, na téhle úrovni je to ale samozřejmě něco úplně jiného. Poslední tři roky se na soupaž v tréninku soustředím ještě o něco víc a posouvám se dopředu. Snad bylo vidět, že na tom jsem teď už celkem slušně (usměje se).

Samozřejmě, celou La Sgambedu jste v poli odmakal s těmi vůbec nejlepšími.
To je pořád jeden a na poměry Ski Classics dost krátký závod, jet na holých lyžích Vasák, to si pořád nedokážu moc představit.

Jiný slavný závod - italskou Marcialongu jste na holých lyžích ale už jel a hned dvakrát. Ta je dlouhá nějakých sedmdesát kilometrů.
Trať má ale jiný profil, proti Vasáku je výrazně lehčí.

Stejně. Asi tušíte, kam mířím. Před sezonou jste celkem dlouho jednal se svým sousedem z Božího Daru - Lukášem Bauerem o vaší účasti v jeho nově vytvořeném Teamu Pionner Investmensts, který jezdí právě sérii Swix Ski Classics. Nebyla tohle náhodou zkouška či ukázka pro ostatní, čeho jste na soupaži schopný?
Samozřejmě, člověk je tady daleko víc vidět, je to hodně sledovaná série. Je fajn, když člověk uspěje ve FIS Marathon Cupu, ale tohle je cesta, jak se dostat do opravdu velkých týmů.

Takže dalším cílem na cestě k nim je Marcialonga?
Je to největší, nejsledovanější a pro Seveřany nejcennější závod, který se jezdí tady i u nás ve střední Evropě. Samozřejmě ho pojedu taky a pokusím se na něj i trochu přichystat. Kdyby to dopadlo jako v Livignu, bylo by to skvělé a udělám pro to všechno. Do té doby se ale může stát ještě spousta věcí.

Jako loni, kdy jste si svými výkony řekl o olympijskou nominaci. Letos jste se nechal slyšet, že nominační závody kvůli závodnímu kalendáři vynecháte, výsledky reprezentačních nováčků ze začátku sezony ale nejsou bůhvíjaké a trenér Miroslav Petrásek ve Světovém poháru zkouší další nové tváře. Posunulo se v téhle věci mezi závody v Davosu něco?
V téhle chvíli můžu říct jen to, že klukům držím palce. Nic víc.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze