Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šestý na Marcialonze. Konečně to vyšlo, raduje se lyžař Novák

Petr Novák | foto: archiv Petra Nováka

28 2015
Šesté místo na slavné Marcialonze upevnilo pozici lyžaře Petra Nováka v čele FIS Marathon Cupu. Do cíle dálkového běhu klasickou technikou zkráceného v Itálii kvůli nedostatku sněhu na 57 kilometrů dorazil karlovarský závodník senzačně necelých 24 sekund po vítězném Norovi Tordu Aslem Gjerdalenovi.

„Po těch třech předešlých ročnících to letos konečně vyšlo. Dali jsme tomu hrozně moc a opravdu se to vyplatilo,“ raduje se Petr Novák.

Ve druhém největším laufu světa dosáhl svého zatím nejlepšího výsledku a navázal na týden staré druhé místo v rakouském Dolomitenlaufu volnou technikou, kde letos poprvé navlékl červené číslo pro vedoucího závodníka seriálu, který si znovu vezme v sobotu 7. února na francouzském La Transjurassienne.

Novák na Marcialonze předvedl vyzrálý, taktický výkon, dobře si ohlídal kritické pasáže a v našlapané špičce se mu dařilo příliš nepropadat polem, což se v rozhodujícím kopci před finišem znovu ukázalo jako klíčové.

„Věděl jsem už dopředu, že to letos bude přesně takové. Hrozně rychlé, mraky lidí, neustálé tlačenice nebezpečné na hole,“ vypočítává.

Na všechno se jeho rodinnému Novak teamu podařilo připravit a jako bonus v závodě vybrali velmi rychlý pár lyží. Právě to byl v letos tak velmi rychle jetém závodě jeden z rozhodujících faktorů.

„Pokud vám jedou lyže, můžete si v závodě dovolit daleko víc věcí. Víte, že v případě potřeby si ta dvě místa velmi rychle získáte zpátky. Láďa Knápek odvedl s tátou skvělou práci... no a samozřejmě mamka na občerstvovačkách,“ dodal rychle se smíchem. „Nesmím na nikoho zapomenout.“

Pozici si trpělivě budoval vlastně celý závod, zaváhal snad jen jedinkrát. V závěru závodu, při podjezdu silnice těsně před výstupem do kopce v Cavalese, propadl až na konec vedoucí skupinky, nepohlídal si tak nástup Pettersena úspěšně naháněného dvojicí Gjerdalen, Anders Aukland a zatímco se probíjel zpátky do špičky, byla trojka bojující o vítězství už dávno pryč. „Nečekal jsem, že by to mohlo být letos pro mě až takhle skvělé,“ vysvětluje.

Rozestupy na čele závodu zůstaly od té doby relativně stejné a Novák se tak při stoupání kopcem začal soustředit na závěrečný souboj ve druhé miniskupině. „Tady už stejně nikdo nemá sílu ani na to, aby pořádně zvedl hlavu a kouká nejvíc tak metr před sebe,“ usměje se.

Že se před stoupáním měl ještě o něco víc natlačit dopředu, to se lehce říká, ale o mnoho hůř provádí. Zvlášť když prvních šestnáct závodníků v cíli týmového závodu jsou kromě Nováka jen Norové a Švédi.

„Čím blíž je konec, tím víc za to všichni berou. Udělat tady pět metrů na čelo, to už strašně bolí a že je tady člověk sám, to je pak celkem průšvih. Pokud vám tady někdo neudělá místo ve stopě , tak je skoro zbytečné se tlačit dopředu. Nikdo vás nepustí a ztratíte zbytečně jen spoustu sil,“ připomíná.

Na to ostatně doplatil také druhý z české laufařské špičky Stanislav Řezáč. Vítěz Marcialongy z roku 2005 se v jednu dobu pohyboval na špičce celého startovního pole. „Pak ale přišla prémie, balík ho znovu převálcoval. Vzadu se to už hodně mlelo, začínalo to být nervózní a Standa to už asi psychicky nevydržel a trochu odpadl,“ všímá si Novák.

S Řezáčem se v jednu chvíli ocitli vedle sebe a nebyla to zrovna chvíle pro přátelské poklábosení. Těsně před nimi se poroučela na zem v jedné z nesčetných kolizí skupinka lyžařů a čeští lyžaři ve snaze o vyhnutí tak trochu nalítli. „Naštěstí jsme to oba ustáli, ale bylo to opravdu jen tak tak,“ zasměje se Novák.

Karamboly na trati se s přibývajícím časem množily a nejlepší způsob jak se jim vyhnout, bylo zařadit se v té změti lyžařů co možná nejblíž čelu závodu. „Tam jedou borci, kteří už nedělají moc chyb, jsou v jízdě klidnější, dají si i přednost a nejdou do toho za každou cenu. Ne jako ti, kteří jezdí laufy jen občas, jdou pak do něj hlava nehlava. Z toho jsou pak všechny ty kolize,“ ví Novák.

Jen si představte ty neustálé strkanice v úzkých šikanách na zmrzlém technickém sněhu v průměrné rychlosti převyšující třicet kilometrů v hodině. Letošní ročník Marcialongy patřil i díky jejímu zkrácení k těm vůbec nejrychlejším. „Soupaž jsem takhle rychle určitě nikdy nejel,“ přiznává také Novák. Přesto si díky skvěle připraveným lyžím našel místa, kde si stihl v balíku i trochu odpočinout.

„Sedmdesát procent našeho úspěchu byly lyže, sám se sebou tři dny před závodem už stěží něco udělám,“ usměje se. Za poslední tři roky by o svých lyžích v cíli nikdy neřekl: byly výborné. Až letos. „Spíš bych řekl, že v rámci elitní skupiny dřív bývaly až podprůměrné. Teď patřily mezi všemi lyžemi v našem balíku mezi vůbec ty nejlepší a to se pak samozřejmě jede úplně jinak.“

Klasika? Letos ještě třikrát

Jiné byly také ohlasy na Novákův úspěch v cíli. Vždyť karlovarský lyžař byl v ještě nedávno výrazně skejtově orientovaném seriálu FIS Marathon Cupu jediným mužem, který mezi specialisty na soupaž uspěl a v absolutním hodnocení závodu dokázal bodovat. Po třech závodech z celkových devíti se tak drží v čele se ziskem 200 bodů a padesátibodovým náskokem na druhého v pořadí Švýcara Toniho Liverse (vítěze Dolomitenlaufu), třetí Francouz Benoit Chauvet (vítěz La Sgambedy) ztrácí dalších pět bodů.

To z lyžaře z Božího Daru dělá před dalším ze závodů zapsaném v letošním kalendáři FIS Marathon Cupu v kolonce „klasickou technikou“ velkého favorita nejen francouzského La Transjurassienne, ale pomalu už celého letošního ročníku seriálu.

„S tak výrazným náskokem jsem ani nepočítal,“ říká. Cíle před Marcialongou byly mnohem skromnější: do dvacátého místa a výrazněji bodovat. Pokud by se podařila první desítka, bylo by to skvělé. „A tohle je ještě něco navíc,“ uvědomuje si Novák.

Pět závodů volnou technikou, čtyři klasicky. Málo platné, letošní ročník FIS Marathon Cupu jako by jeho pořadatelé ušili karlovarskému lyžaři přímo na míru. „Jsem takový univerzál,“ potvrzuje. Dřív mu seděla víc klasika a kdo zná jeho otce Jana Nováka, určitě to pochopí, vždyť někdejší reprezentační kouč v Česku stále platí za vyhlášeného odborníka na klasiku.

Pak se Novák díky zaměření FIS Marathon Cupu zaměřil víc na bruslení, aby se lépe adaptoval. No a soupaž jako specifická disciplína laufařů? Ta Novákovi šla vždycky skvěle a jak on sám říká: „Letos jsem se v ní ještě o malinko posunul.“

La Transjurassienne, estonský Tartu Maraton (tam však Novák letos zřejmě startovat nebude) a polský Bieg Piastow jsou však všechno profilově dost náročné tratě a tak po soupaži tady na rozdíl od Marcialongy tolik závodníků nesáhne. „Bude záležet na podmínkách, počasí a taky jestli tam bude startovat Standa Řezáč,“ připomíná nejbližší plány Krále bílé stopy 2012 pro La Transjurassienne. „Je to velmi silný jezdec, musel bych se zařídit taky podle něj.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze