Totéž dokázali před ním jen dva muži: Björn Borg a Ilie Nastase. A oba pouze jednou. Jediný titul na Roland Garros teď dělí Nadala od historického Borgova zápisu, 6 triumfů v antukovém chrámu. Co říkal v Paříži na tiskové konferenci?
Slzy, které vám po finále tekly do ručníku, byly slzami čirého štěstí?
Štěstí a úlevy. A obrovské osobní satisfakce. Bylo to tak emocionální vítězství.
Nejdůležitější ve vaší kariéře?
Jedno z nejdůležitějších. Poslední rok byl pro mě nesmírně obtížný. (rozchod rodičů, záněty v kolenou) Pracoval jsem tvrdě, abych se vrátil, kde jsem kdysi byl. Byl jsem nervózní během turnaje, cítil jsem šanci. Ale pozitivní bylo, že dnes jsem byl připraven rvát se o tu šanci. Byl jsem schopný hrát chladnokrevně a vydat ze sebe to nejlepší.
A jste opět světovou jedničkou.
Na to jsem nemyslel. To pro mě není nejdůležitější. Protože nejdůležitější je teď tohle, ne? (ukazuje na trofej) Že s tím přišla i pozice jedničky? Hezké. Jsem šťastný.
Nastoupil jste ve finále proti hráči, jenž vás loni porazil. Ale zdálo se, že vaše obranná zeď je neprostupnější než jindy. Bylo to tak?
Bylo téměř nemyslitelné, abych proti Robinovi na okamžik ztratil v zápase koncentraci. Ale dnes jsem se cítil skvěle fyzicky i psychicky. Můj pohyb byl mnohem lepší než ve zbytku turnaje. Měl jsem dobrou taktiku a dobrou hru.
Se Söderlingem jste v minulosti sváděl i psychologické bitvy. Jak byste popsal vztah mezi vámi dvěma?
Jako normální. Jen po zápase ve Wimbledonu 2007 vzniklo mezi námi jisté napětí.
Robin Söderling a Rafael Nadal s trofejemi pózují fotografům po finále Roland Garros.
Proč?
To je minulost. Teď spolu nemáme nejmenší problém. Robin je vynikající hráč, jeden z nejlepších na světě. Herně se zlepšil ve všech směrech. A dozrál také jako člověk, taky jeho chování se změnilo.
Jak to myslíte?
Začal častěji zdravit ostatní.
Předtím to nedělal?
Ne. Ale možná byl stydlivý.
Poučil jste se tu i z jeho semifinálového zápasu proti Tomáši Berdychovi?
Berdych nehraje zrovna mým stylem. Ale v jedné fázi čtvrtého setu mi připadalo, že Berdych kráčí za vítězstvím, byl jasně lepší. Přesto prohrál. Myslím, že to bylo nedostatkem zkušeností, byl lehce nervóznější než Robin.
Na co jste myslel, když jste pak ve finále proměnil mečbol?
Na to, kolik hodin jsem předtím strávil na kurtu při tréninku, jak těžce jsem pracoval, jak dlouho mi trvalo, než jsem znovu vyhrál turnaj. Prožil jsem dlouhých 11 měsíců bez turnajového titulu. Ale za každou cenu jsem se chtěl vrátit nahoru. A dokázal jsem to.
Vyskytla se v uplynulém roce chvíle, kdy jste přestával věřit, že se vrátíte ke své někdejší hře? Bál jste se, že budete muset skončit?
Jistě. Každý nosí v hlavě pochybnosti. Já nejsem výjimkou. Cítil jsem formu před Australian Open. Když jsem tam potom musel vzdát, bylo to strašně tvrdé.
Cítíte se nyní jako nejlepší hráč na antuce všech dob?
Ne. Jistě, má bilance na antuce je neuvěřitelná. Nikdy mě nenapadlo, že budu mít šanci vyhrát tento turnaj pětkrát, že získám šest titulů z Monte Carla, pět z Barcelony i z Říma. To je pro mě víc než sen. Když vidím tato čísla, jsou tak vzrušující. Nevím, jak jsem to zvládl. Ale musel bych být velice arogantní muž, abych o sobě prohlásil, že jsem nejlepší v historii. Ani tomu nevěřím. A hlavně: nejsem tím pravým člověkem, který by to měl posoudit.
Teď budete slavit?
Těžko slavit, když už zítra chci zase trénovat.
Žádný večírek?
Copak na něj mám čas? (směje se) Až v létě po Wimbledonu. Na Mallorce uspořádám nevídanou oslavu.
Až v nejbližších dnech v Londýně poprvé opět vstoupíte na travnatý kurt...
Budu mít sebevědomí po titulu z Paříže a z 22 vyhraných zápasů v řadě. Už zítra chci trénovat v Queensu. Těším se.
Co od sebe ve Wimbledonu očekáváte?
Budu tam nejvýše nasazený, to se mi líbí. Ten turnaj mám rád. Ale prosím, dejte mi pár dnů, než se začneme bavit o Wimbledonu. Nechtě mě přece jen vychutnat si tyto úžasné chvíle.
