Člověku je soků pardubické Beksy skoro až líto. Letos má její tým ohromnou sílu a drajv, a pokud naplní papírové předpoklady a konečně postoupí do vysněného finále, může tam dosud neohroženému kolosu, Nymburku, pořádně zatopit.
Potenciál na to určitě má, což v neděli dobře viděl i trenér pokořené Opavy Petr Czudek. Té Opavy, jež v minulých sezonách uměla Východočechům tolikrát zavařit a jejich fandům vehnat slzy do tváří.
„Když se jim vyprázdní marodka, je tam deset hráčů, kteří chtějí hrát a každou minutu, vteřinu vyplnit co nejlíp,“ konstatoval směrem k Pardubicím šéf lavičky Slezanů.
Asi by nebylo normální, kdyby j eho pardubický protějšek Levell Sanders nenašel na výkonu svých svěřenců nějaké „mouchy“, trenéři zkrátka nikdy nejsou spokojení na sto procent. Moc jich však nebylo - Beksa diváky opět bavila, hráči si v blízkosti koše skvěle podávali balon, přihrávali si vzduchem na smeče a často je, stejně jako střely z perimetru, také proměňovali.
Co tedy Sandersovi vadilo? „Zbytečně snadno jsme ztráceli balony v přechodu do útoku, také se mi nelíbilo jejich 14 útočných doskoků,“ řekl. „Už začínáme myslet na play-off a v něm nechcete soupeři dopřát držení míče. Tolik doskoků je zkrátka moc a 19 ztrát taky.“
Jinak ovšem rozhodně platily následující všeříkající věty. „Mozek“ opavského útoku Jakub Šiřina: „Do druhého poločasu jsme šli s devítibodovým mankem a předvedli jsme v něm totální kolaps.“
Nejlepší hráč utkání, domácí rozehrávač Viktor Půlpán: „Od nás to byl celý zápas dobrý výkon. Rozhodli jsme sice až ve druhém poločase, ale na větší rozdíl jsme mohli odskočit už v prvním.“
