Usměvavý třicetiletý Paes se uzdravil a návrat na dvorce oslavil na lednovém Australian Open, kde s Martinou Navrátilovou postoupili až do finále.
"Jsem úplně zdravý. Dostal jsem novou životní i tenisovou šanci. Hodně si užívám, mám zas chuť hrát," řekl rodák z Goa. Nemoc změnila jeho náhled na svět.
"Člověk zjistí, jak může být život krátký. Já měl pořád tenis, tenis a tenis, ale teď vím, že je nutné dělat všechno," uvedl Paes.
Velkou kapitolou jeho tenisových úspěchů je spojenectví s českou rodačkou Navrátilovou. Společně loni vyhráli smíšené čtyřhry na Australian Open a ve Wimbledonu. Dohromady se dali o rok dříve na US Open.
"Hledal jsem tehdy partnerku a najednou potkal Martinu. Řekl jsem ahoj a ona, jestli s ní nechci hrát debla. Já odvětil, že jasně," popsal Paes, jak vše začalo. S Navrátilovou se Paes znal již dříve, občas si zatrénovali, pozdravili se, ale pořádně se poznali až za uplynulé dva roky.
Ind má pro legendu světového tenisového nebe jen slova úcty. "Má skvělý charakter. Je to člověk, který v životě dokázal strašně moc věcí. Je vnitřně bohatá. To je pro mě mnohem důležitější, než vyhrát jednadvacet Grand Slamů," řekl Paes o Navrátilové.
"Popsat Martinu nejde ve dvou větách, na to bychom potřebovali celý den," uvedl nejdříve Paes, když měl říci, jak
Navrátilovou zná. Podle něj všichni vědí, jak skvělou má fyzičku a tenisové voleje. "Já mohu říci, že ona má jako člověk desetkrát větší talent než jako tenistka," vyznal se Paes a věděl o čem mluví.
Když byl loni nemocný a ležel v nemocnici, tak na něj Navrátilová nezapomněla. "Každý den v deset zazvonil telefon a ozvala se Martina se slovy: ahoj, jak se vede," řekl Paes.
Když byl loni nemocný a nevěděl, jestli ještě bude někdy hrát tenis, tak byl smutný. A to především proto, že nesplní slib, který dal jako dvanáctiletý kluk tátovi.
"Budu hrát na čtyřech olympiádách," řekl tehdy malý Paes. Teď se těší, že v Aténách svůj slib splní a možná ponese indickou vlajku, stejně jako měl tu čest před čtyřmi lety v Sydney.
"Vyhraji-li další Grand Slam, tak to bude hezké, ale nejdůležitější je jet do Atén," uvedl. Na olympiádě v Atlantě 1996 získal ve dvouhře bronzovou medaili a vyrovnal se otci Veceovi, který byl členem indického týmu pozemních hokejistů na olympiádě v Mnichově 1972.
Oba cenné kovy leží ve vitríně. "Když to vidím, tak jsem na sebe velmi pyšný. Je to odměna za roky dřiny a samoty," řekl Paes, doma oceněn vysokým státním vyznamenáním zvaným Padma Šrí.
"Ne, hrdina určitě nejsem, jsem obyčejný člověk," bránil se tenista. Muž vyznávající budhismus, který následuje Dalajlámu, miluje cestování. Osmkrát obletěl svět a snaží se svého povolání 'kočovného tenisty' využívat. Občas si zaplave na Havaji s delfíny, rád se podívá v Africe na safari nebo vyjde na trek v Himálajích.
"Jsou to osvěžující zkušenosti. Snažím se zkrášlit si život," podotkl muž, který se nikdy nedotkl alkoholu. "Chuť piva neznám. Jsem šťastný a bláznivý i bez alkoholu," vysvětlil.
