Je 14. července 2003, Francouzi oslavují výročí dobytí Bastily a Kazach Vinokurov sype v deváté etapě do cílového Gapu s náskokem před skupinou pronásledovatelů - Armstrongem, Ullrichem, Hamiltonem. A taky Belokim.
Drobný Bask už má na Tour slušnou bilanci, dvakrát končí třetí a v roce 2002 druhý za americkým suverénem. I v průběhu poslední alpské etapy mu patří průběžně druhá příčka, jen čtyřicet sekund za Armstrongem. "Závodil agresivně," vzpomíná později Američan.
Je parný den a do cílového města zbývají už jen čtyři kilometry. Barevný had cyklistů se spouští z posledního kopce dne, silnice je zakroucená, hrbolatá, úzká. "V každé zatáčce tekl asfalt, jasně jsme viděli ty bublinky," popisoval Armstrong.
Beloki vepředu, za ním všechna velká jména. Jenže Španěl v jedné pravotočivé zatáčce ztrácí kontrolu nad svým bicyklem, příliš agresivně tahá na zadní brzdu, nejdřív nadskočí jedním, pak druhým směrem, ze zadního kola se mu svlékne galuska a padá na pravý bok. Rána je obrovská a údolím se nese zlověstný řev.
"Jeho galuska před mýma očima explodovala," popisuje pak Armstrong, který se drží hned za svým hlavním soupeřem v boji o žlutý dres. "Myslel jsem, že se vrátí," říká Američan. "Ten pád nevypadal tak vážně."
Pro Belokiho však Tour v oné zatáčce končí, s ní celá sezona a děsivým karambolem se vlastně nastartuje i konec celé jeho kariéry. Vítěz dvou etap na Tour si nadvakrát láme stehenní kost, loket, zápěstí.
Armstrong se podobnému osudu a ztrátě nadějí na pátý žlutý dres v řadě vyhýbá jen tak a tak, svým kolem si to namíří rovnou do pole, mezi úpícího Belokiho a vykuleného policistu. "Opravdu jsem se lekl, byl to reflex sebezáchovy." Bez defektu projede celý lán, na druhé straně sesedne, přenese kolo zpět na silnici, naskočí a zase se zařadí do skupinky. Krajan Tyler Hamilton ho ještě poplácá po zádech. "Pojeď," žene ho.
Beloki má od té doby umělý loketní kloub, v noze titanovou destičku a pět šroubů. "Vlastně s tím žádné potíže nemám," tvrdí. "S výjimkou letišť, detektory pokaždé pípají." Nejhlubší a nevyléčitelné rány však navždy zůstanou na Španělově psychice. "Ten pád znamená, že se můj život dělí na ten před a ten po pádu. Cyklistiku už vidím jinak, víc si teď vážím života."
