To žádná jiná sportovkyně nedokázala. Teď, ve 46 letech, tvrdí: "Znovu trénuji. Vracím se. Nikdy jsem přece neprohlásila, že končím."
Jarmila Kratochvílová, její dávná soupeřka, na Otteyovou hledí a povídá: "Kruci, to je pořád pěkná ženská. Vypadá moc dobře. Vzpomínám, jak mi nejdřív strašně utíkala a pak jsem se na ni dotáhla."
Rodilá Jamajčanka, která v roce 2002 získala slovinské občanství, letos plánuje: "Chci se kvalifikovat na mistrovství Evropy do Göteborgu." Podřadnou roli tam hrát nemíní.
"Nemyslím sice na medaili, ale kdybych běžela stovku třeba za 11,60, byla bych frustrovaná. Počítám s časem kolem 11,20." Kratochvílová pochybuje: "Nemyslím, že to dokáže."
Otteyová je však ženou mnoha rekordů. Čtrnáct medailí z mistrovství světa, z toho tři zlaté, jsou atletickým unikátem. Stejně jako osm cenných kovů z olympiád. V Sydney 2000 stála po štafetě na stupních vítězů ve věku 40 let a 143 dní. Další rekord.
Jen olympijské zlato zůstávalo pro ni zakleté. Na kontě má tři stříbra a pět bronzů. Naposledy závodila na aténských hrách, stovku tam běžela za 11,14, vypadla v semifinále. Pak? Zranění, loni v červnu operace.
"Svrběly mě nohy, když jsem nemohla běhat. Nedokážu si představit, že bych s tím někdy přestala." Žije v Lublani, jen na zimu utíká za teplem. V televizi ráda sleduje hokej, ale lyžovat v Julských Alpách odmítá.
"Byla by mi moc zima. Přece jen mám jamajskou mentalitu." Stejně jako Martina Navrátilová ujišťuje: "Věk je jen číslo.
Důležitý je pocit v mysli. Když si ve třiceti myslíte, že jste na běhání starý, pak musíte skončit. Já takový pocit dodnes nepoznala." V Ostravě byla jen hostem mítinku. Ale už brzy opět zaklekne do závodních bloků.
